Společnost po celém světě je čím dál rozdělenější a politické konflikty stále častěji zasahují i do osobních vztahů. To platí pro celý Západ i pro Česko.
Politolog a historik Pavel Fabini upozorňuje, že zatímco republiky se kvůli voleným prezidentům často propadají do hlubší společenské polarizace, v moderních parlamentních monarchiích může panovník fungovat jako mediátor, který tlumí napětí a kultivuje veřejnou debatu.
Nesmiřitelné tábory
Po celém světě se v posledních letech mluví o rozdělené společnosti. Kvůli politice končí přátelství, hádají se rodiny i kolegové v práci. Nejvíce je toto rozdělení vidět v době voleb.
A především v těch prezidentských proti sobě často stojí dva nesmiřitelné tábory, které si navzájem nemohou přijít na jméno. Týká se tento problém v takové míře i monarchií?
Monarchie vs. republika
Podle historika a politologa Pavla Fabiniho panují mezi společnostmi v republikách a monarchiích jisté rozdíly. V demokratických parlamentních monarchiích jsou společnosti také vnitřně rozdělené, osoba panovníka však zastává funkci jakéhosi mediátora, jehož rolí je mírnit konflikty a kultivovat diskuzi.
„Republikám z logiky věci tento apolitický stabilizátor schází. Ba co víc, prezident, který je volený na určité období, konflikty ve společnosti obvykle ještě vyhrocuje,“ říká pro Bold News Fabini.
Prezidenti nejsou nestranní
Fabini tuto skutečnost vysvětluje tím, že prezident z logiky věci nemůže být nadstranický. Volba prezidentů navíc nebývá konsenzuální a stává se příležitostí pro mocenský zápas stran a frakcí.
„Poražení pak vítěze zpravidla nepřijmou ,za svého’ podobně, jako je tomu u vlády a nové parlamentní většiny po parlamentních volbách,“ dodává politolog s tím, že tyto konflikty zpravidla společenské rozdělení dále prohlubují.
Monarchům lidé důvěřují
V evropských monarchiích často panuje ve vztahu společnosti k hlavě státu vysoká důvěra, není to však pravidlem.
„Víme, že je velmi silná podpora moderní monarchie jako instituce zejména ve vyspělých severských státech a v prostoru Beneluxu. Pokud jde o podporu konkrétních panovníků, ta se liší případ od případu,“ uvádí historik a politolog. Dodává, že i králové mají své kauzy, i když je pravda, že je jich mnohem méně než u volených politiků.
Pomohla by monarchie?
Mohlo by se rozdělení tuzemské společnosti zmírnit v případě, že by se Česko stalo monarchií? Politolog uvádí, že ano, má to ale své podmínky.
„Pokud si bude společnost vědoma, jaký potenciál v politickém systému moderní parlamentní monarchie má, pak ano. Tedy pokud bude vědět, co od ní očekává a jak toho chce dosáhnout. Zásadní je jasné vymezení kompetencí a rolí mezi panovníkem, parlamentem a vládou,“ vysvětluje.
Zkrotil by král Macinku?
Českem aktuálně hýbe rozkol mezi prezidentem Petrem Pavlem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou, jenž hlavě státu prostřednictvím hradního poradce posílal textové zprávy, které Pavel označil za pokus o vydírání.
Co si to dovoluje? Ten Macinka tím hnusným napadáním prezidenta začíná přeskakovat z politiky do šílenství.
— Jura Háček 🇨🇿🇪🇺🇺🇦 (jirka maso :) (@jura_haczek) February 4, 2026
On je jak nějaký psychopat z béčkového hororu, který bydlí za městem na kopci, lidé se ho bojí, protože se maže motorovým olejem a doma má stovky panenek Filipa Turka. pic.twitter.com/s1jm8DmiWt
Na dotaz, zda by k podobnému rozkolu mohlo dojít i v demokratické monarchii, odpovídá Fabini záporně. „Nemělo by se tak stát, pokud si je panovník vědom své role. Dá se to i očekávat, neboť panovník je ke své roli na rozdíl od volených politiků vychováván,“ uvádí Fabini.
V USA to vře
Problémem republik je podle průzkumů také nižší důvěra občanů v tamní státní instituce. Jako odstrašující příklad Fabini uvádí Spojené státy, které mají podle jeho slov nakročeno k regulérní občanské válce.
„Ta může být jedním z možných vyústění dlouhodobě vyhrocené společenské polarizace a z ní plynoucí vzájemné nedůvěry, která se přetaví v kolektivní paranoiu, jež je umocňovaná „bublinovým efektem“ sociálních sítí na lidskou psychiku. A dění posledních let ukazuje, že ani česká společnost vůči těmto procesům není imunní,“ dodává politolog.
