S rostoucím napětím v Evropě řeší státy NATO připravenost svých armád na možný konflikt s Ruskem. Česká armáda se podle mluvčí generálního štábu Zdeňky Sobarňa Košvancové na konflikt připravuje kontinuálně. Podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky ale armáda postrádá dostatečný "pocit urgence".
Bezpečnostní expert Josef Kraus Řehkovým slovům přitakává a upozorňuje, že česká armáda je malá, ale i tak hlavně kvůli politickému zázemí na hrozby reaguje pomalu. Kraus ale dodává, že klasická povinná vojna by v Česku nyní nedávala smysl.
Připravujeme se
S rostoucím bezpečnostním napětím a stupňujícími se výhružkami Ruska směrem k Evropě, evropské státy NATO čím dál víc řeší připravenost armád na potenciální otevřený konflikt.
Náčelník generálního štábu Karel Řehka na velitelském shromáždění armády koncem listopadu prohlásil, že v armádě chybí dostatečný pocit urgence. Mluvčí generálního štábu Zdeňka Sobarňa Košvancová pro Bold News nicméně uvedla, že se armáda na možný konflikt připravuje kontinuálně.
Jsme dost efektivní?
Podle bezpečnostního experta z Masarykovy univerzity v Brně Josefa Krause však na hrozby česká armáda nereaguje dostatečně rychle. „Řehkův výrok o chybějícím pocitu urgence je podle mě velmi přesný. Neznamená, že hrozby nevidíme, ale že na ně nereagujeme tempem a energií, které by odpovídaly realitě," konstatuje Kraus.
"Platí, že naše armáda je malá a bez spojenců by nedokázala dlouhodobě čelit velkému konvenčnímu konfliktu. Připravenost se proto musí hodnotit ve dvou rovinách. Zaprvé, zda armáda dokáže rychle a efektivně plnit úkoly, které po ní bude chtít NATO. Zde je odpověď spíš ano, ale musíme dál zrychlovat. A zadruhé, zda český stát dokáže politicky a ekonomicky dlouhodobý konflikt ustát, což je zatím spíš otevřená otázka,“ dodává bezpečnostní expert.
Povinná vojna?
Co se týče připravenosti, je i přes to podle Krause česká armáda v rámci států NATO spíš na lepší straně průměru. Jiné evropské armády podle něj nejsou v nejideálnějším stavu. Kraus upozorňuje na aktuální nedostatek munice, omezenou kapacitu průmyslu, pomalé procedury, poddimenzované pozemní síly i logistiku. I proto se čím dál víc mluví o potřebě personálního posílení a skloňuje se také zavedení povinné vojenské služby.
Například Německo nyní schválilo povinné registrace do armády. Ačkoli nejde o vojnu jako takovou, ale zatím spíš jen o zdravotní testy, které mají ukázat způsobilost mužů k armádě nastoupit, pokud nebudou naplněny početní kvóty, stejně se u našich západních sousedů zvedla vlna protestů. Naproti tomu v Polsku má podle průzkumů zavedení povinné vojenské služby podporu téměř 60 procent obyvatel.
Bude 30 tisíc stačit?
Česká armáda podle informací na stránkách ministerstva obrany loni disponovala 28 285 vojáky z povolání. Podle Sobarňa Košvancové nelze ale kvalifikovaně odhadnout, kolik českých vojáků by v případě otevřeného konfliktu bylo potřeba. „To závisí na mnoha proměnných odvíjejících se od velikosti, intenzity a způsobu útoku protivníka,“ uvedla s tím, že se nicméně armádě daří přijímat nové rekruty.
„V letošním roce byl stanovený cíl v počtu 2 100 přijatých osob splněn již v průběhu srpna. Z počtu 2 100 osob mělo být přijato 1 600 osob v přímém náboru a 500 nových studentů pro Univerzitu obrany. V současné době víme, že se nám podařilo cíl překonat o 14 procent a dosáhnout přijetí 2 395 nových vojáků ve služebním poměru. Na rok 2026 je stanoven rekrutační cíl přijmout do služebního poměru vojáka z povolání 2 250 osob, z toho 1 800 k vojenským jednotkám a 450 ke studiu na Univerzitě obrany,“ dodala Sobarňa Košvancová.
Vojna beze smyslu
K tomu zda, by armádě pomohlo znovuzavedení povinné vojenské služby, se armádní mluvčí odmítla vyjádřit. Toto téma prý závisí čistě na politické reprezentaci. Podle Krause se aler každopádně ukazuje, že malé profesionální armády v současné době už nestačí, proto o různých formách povinného vojenského výcviku evropské státy uvažují. Povinná vojenská služba v Česku by teď podle něj ovšem nedávala smysl.
„V českém prostředí už dnes existují seriózní analýzy, které upozorňují, že návrat klasické vojny by měl smysl jen tehdy, pokud bychom přesně věděli, co s těmi desítkami tisíc branců chceme dělat, jak je začlenit do záloh a jak zajistit, aby to nebyl jen drahý rituál. Za rozumnější považuji kombinaci rozšířených dobrovolných forem služby, posílených aktivních záloh a cílené debaty o nějaké formě krátké povinné přípravy, která by byla smysluplně integrovaná do systému,“ řekl Kraus.
