Čeští hokejisté vypadli na mistrovství světa stejně jako loni ve čtvrtfinále. Na lavičce navíc končí trenér Radim Rulík, který s týmem získal zlato na šampionátu v Praze před dvěma lety, ale v poslední době byl terčem kritiky od fanoušků i médií.
Především za to, jak nakládal s mladými hráči, a za komunikaci s médii. Co ale byla příčina neúspěchu?
Z hrdiny psancem
Národní hrdost, euforie a historický úspěch. Tak by se dalo ve zkratce popsat mistrovství světa v Praze 2024, kde čeští hokejisté pod vedením trenéra Radima Rulíka vybojovali zlaté medaile.
To se stalo před dvěma lety. Teď Rulík u reprezentace končí a nálada by asi nemohla být odlišnější. Na letošním šampionátu hokejisté nezářili. Předvedli maximálně jeden přesvědčivý výkon hned na úvod proti Dánsku. Čím to bylo?
Těžká pozice
Je fér říct, že výchozí pozice týmu před mistrovstvím nebyla snadná. Rulík se musel obejít bez českých hvězd z NHL. Bylo jasné, že v týmu budou hlavně prověření hráči z extraligy a z Evropy a šanci dostanou i nováčci.
O Rulíkovi se nedá říct, že by mladým nedával šance. Spoustu jich zná už z mistrovství světa do 20 let 2023, kde jeho reprezentační cesta začala, když po dlouhých 18 letech dovedl české juniory k medaili.
Nevěřil mladým?
Letos to ale vypadalo, že mladé hráče bere na šampionát do Švýcarska spíš z donucení. A podle toho k nim i přistupoval. Tomáš Galvas byl většinou až sedmým obráncem. Matyáš Melovský po dobrém začátku turnaje na chvíli dokonce vypadl ze sestavy.
Jaroslav Chmelař, který se letos probojoval do sestavy New York Rangers, hrál až ve čtvrtém útoku. Do třetího se posunul na nechvalný zápas s Norskem, kde dal krásnou střelou jediný český gól. Odměnou mu byl přesun zpátky do čtvrté lajny.
Najít viníka
Vrcholem ale bylo, že Rulík právě po utkání s Norskem, které Češi prohráli 1:4, mezi řádky prakticky svalil vinu na mladé hráče. Na ty, kteří na mistrovství světa na úkor těch zkušenějších nedostávali prostor.
Tím se dostáváme k dalšímu problému, kterým byla komunikace. Rulík byl už od nominace vůči médiím v defenzivě. Na otázku, proč třeba nevzal talentovaného Petra Sikoru, který letos prorazil v Třinci a bude se od příští sezony prát o šanci hrát NHL ve Washingtonu, řekl Rulík stroze, že se prostě "nevešel".
Jinde to jde
Proč se ale bojíme dát mladým na ledě větší roli a odpovědnost? Takové Švédsko mělo v první útočné lajně dva 18leté hráče, které letos teprve čeká draft do NHL.
Norsko, jež bylo překvapením turnaje, zase táhnou útočníci, kterým je 18 a 20 let. Finsko se nebojí dát do prvního útoku 20letého hráče, který má v NHL odehraných méně zápasů než náš Chmelař. A takhle by se dalo pokračovat.
Praha byla milník
Zlatý turnaj v Praze pomyslně rozdělil Rulíkovo reprezentační angažmá na dvě poloviny. V té první kouč stavěl na hráčích s aktuální formou a nebál se dát nováčkům víc odpovědnosti.
Do Prahy samozřejmě přijelo takřka to nejlepší, co v NHL máme, ale Rulík nominoval třeba i mladého Davida Špačka a dal mu prostor na přesilové hry.
Od té doby však trenér stavěl hlavně na hráčích, kteří byli v Praze úspěšní, i když v dalších letech v klubech formu neměli. A tak už na loňském šampionátu, když Češi narazili na lepší soupeře v podobě Spojených států a Švédska, bylo zle. Na letošní olympiádě se tým také trápil. Švýcarské mistrovství dalo tomuto trendu jen pomyslnou tečku.
Díky a jdeme dál
Trenéru Rulíkovi se každopádně sluší poděkovat za to, že ukončil 19leté čekání na juniorskou medaili a 14leté čekání na seniorské zlato. Už je ale největší čas na nový vítr na lavičce národního týmu.
Jestli ho přinese duo Zdeněk Moták a Pavel Gross, je zatím otázka. Jasné ale je, že nejde neustále spoléhat na hokejisty, kteří byli jednou před lety úspěšní.
