Velká Británie má od pondělí nového premiéra. Na lukrativní londýnskou adresu Downing Street 10 se nastěhoval bývalý starosta Manchesteru a jeden z nejpopulárnějších politiků v zemi Andy Burnham. Ten se tak stal v pořadí už sedmým šéfem britské vlády za poslední dekádu. Jeho nový post však není příliš záviděníhodný.

Do čela země nastupuje v době velké politické, ekonomické i společenské krize. Podaří se Burnhamovi stav Británie zlepšit a sjednotit rozdělený národ?

Má vizi

Prakticky ihned po usednutí do křesla předsedy vlády Burnham představil svoji vizi pro Spojené království. „Británie musí světu ukázat, že dokáže znovu získat svou stabilitu,“ prohlásil a dodalprohlásil a dodal, že už má dost neustálého střídání lídrů v čele země.

Svůj nástup označil za „bod zlomu“ a avizoval největší změny za posledních čtyřicet let, jejichž součástí mají být politické i ekonomické reformy. Britům mimo jiné slíbil, že zkrotí rostoucí životní náklady, zatočí s narůstajícím bezdomovectvím nebo podpoří výstavbu sociálního bydlení. Jeho dlouhodobou vizí je pak přesun větší části rozhodovacích pravomocí z Londýna do jednotlivých regionů.

Nebude to jednoduché

Nový premiér se ve své funkci bude muset vypořádat i s mnohými ekonomickými překážkami, jako jsou důsledky brexitu, doznívající dopady pandemie covidu nebo rostoucí ceny energií v důsledku války USA s Íránem.

Kvůli nepředvídatelné mezinárodní situaci však může podle CNN jakýkoliv vládní plán na hospodářské oživení britské ekonomiky narazit na nové problémy.

Trump ho prostě nezná

Burnham navíc vstupuje do čela země v situaci, kdy pozice Británie jako velmoci upadá a její možnosti ovlivňovat mezinárodní dění jsou čím dál menší. Bude také velmi zajímavé sledovat, jaké vztahy budou panovat mezi novým lídrem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, jenž o Burnhamovi nedávno prohlásil, že ho "vůbec nezná".

Před Burnhamem však stojí ještě jeden velký a možná ten vůbec nejsložitější úkol. Tím bude poprat se s hlubokým rozdělením britské společnosti. Ve svém prvním projevu nový premiér vyzval k „vytvoření nového pocitu národní jednoty a společného cíle“.

Už dřív veřejnost vyzýval, aby zapomněla na stranické nálepky a příslušnost k různým frakcím. Zdá se, že pro Andyho Burnhama bude zasypávání příkopů jednou z hlavních priorit. Zároveň je však jasné, že to rozhodně nebude mít jednoduché.

Na migraci se shodnou

BBC ve svém článku uvádí, že britská společnost je rozdělena přibližně na dva stejně velké tábory v otázkách hodnot. Stejně jako v jiných západních zemích proti sobě i v Británii stojí progresivisté a konzervativci, kteří si navzájem nemohou přijít na jméno.

Na čem se ale tamní lidé shodnou, je migrace. Podle BBC se přibližně tři čtvrtiny Britů domnívají, že míra přistěhovalectví do země je příliš vysoká. Sám Burnham z problémů v oblasti imigrace obvinil předchozí konzervativní vlády a slíbil, že se pokusí najít funkční řešení.

Král Severu

Na rozdíl od svého nepříliš výrazného předchůdce Keira Starmera má Andy Burnham pro své plány dobrou výchozí pozici. Ve funkci starosty Manchesteru, v níž působil od roku 2017 do letošního června, má totiž za sebou konkrétní úspěchy, díky nimž si vysloužil přezdívku Král Severu.

V této roli si podle CNN vybudoval pověst protiváhy londýnské vlády, podařilo se mu nastartovat tamní ekonomiku nebo zásadně zkvalitnit síť veřejné dopravy.

Lepší rétor

Během funkčního období také upozorňoval na hluboce zakořeněné rozdíly mezi anglickým severem a jihem. Burnham je zároveň také považován za mnohem lepšího řečníka a komunikátora, než byl jeho předchůdce, jehož vláda během posledních měsíců sáhla k několika nepopulárním krokům, které navís Starmerův kabinet neuměl směrem k veřejnosti dobře komunikovat.

Dosáhne změny?

Během následujících měsíců se tedy ukáže, nakolik bude nový premiér ve své nové funkci úspěšný. Ukáže se i to, zda se mu podaří zvrátit klesající preference Labouristické strany a odvrátit vítězství populistické strany Reform UK, které pro příští volby předpovídají průzkumy.

Stejně jako Starmer i Burnham přebírá vládu v době, kdy značná část obyvatel Británie volá po změně k lepšímu. Uspokojení této poptávky však nebude záviset jen na jeho schopnostech, ale i na řadě okolností, které žádná vláda nemůže ovlivnit. A právě to se mu může stát nakonec osudným.