Po nepříliš dlouhé době tu máme další kolo sporů odborů s vládou. Odboráři chtěli na jednání tripartity po premiéru Fialovi omluvu za výroky jeho stranického kolegy, Fiala po nich chtěl na oplátku vysvětlit jejich podporu opozičním politickým stranám.
K žádné omluvě ani vysvětlení ale nedošlo, odboráři tak naštvaně opustili jednání. To vše se děje v situaci, kdy odbory kvůli vládním návrhům ohlásili další protesty.
Odboráři třískali na vládě dveřmi
Mezi odboráři a vládou to zase vře. Drama jak na tiskovce Clash of the Stars vyvolaly výroky člena výkonné rady ODS a exministra životního prostředí Pavla Drobila, který na dubnovém kongresu ODS označil odboráře za nepřítele strany.
Odboráři tak na tripartitě chtěli po předsedovi ODS a zároveň premiérovi Petru Fialovi omluvu, ten ale na jejich hru nepřistoupil. Připomněl jim naopak některé protivládní vyjádření z úst odborářů. Požadavek na omluvu zazněl od odborářů dopředu, vláda se na něj tedy připravila.
Proč fandí opozici
Premiér Fiala poukázal na to, že někteří odboráři vyzývají občany k volbě ANO a SOCDEM. Mluvil konkrétně k předsedovi Odborového svazu Kovo Romanu Ďurčovi, který byl na jednání rovněž přítomen.
Zástupci odborů dnes bohužel opět ukázali, jak si představují dialog, a odešli z tripartity ještě před koncem jednání. Odbory neustále útočí na vládu, místo jednání svolávají protivládní demonstrace, na což samozřejmě mají plné právo, ale nečekal bych, že se urazí, když někdo… pic.twitter.com/0FM1Ysx4e5
— Petr Fiala (@P_Fiala) May 6, 2024
Ten už dříve řekl, že by se z evropských voleb měl stát protest proti vládě. Po vzájemném obviňování část delegace jednání s vládou opustila, zůstal pouze staronový předseda ČMKOS Josef Středula.
Boj o moc v odborech?
Josef Středula, který na krátkou dobu kvůli neplacení členských příspěvků přišel o svou pozici předsedy, je nyní zpátky v plné síle. Právě jeho Roman Ďurčo a další vlivní odboráři označují za “příliš měkkého”. Je tedy jasné, že v samotných odborech se situace ani po mimořádném sjezdu, kdy byl Středula potvrzen ve funkci, neuklidnila. Dál zde probíhá mocenský boj.
Ministři reakci znepokojených odborářů každopádně označují za dětinskou a nepochopitelnou. Kromě vládních politiků si do odborů rýpl i šéf Svazu průmyslu a dopravy ČR Petr Rafaj s tím, že vyhrocení situace nerozumí.
Jak to vyjde 21. května
Ono to ale není tak složité. Součástí protivládní ofenzivy odborů je také ohlášení protestů proti změnám v zákoníku práce a v oblasti důchodů. Dramatický odchod z tripartity odborům zajistí medializaci, po delší době se pak 21. května připomenou přímo v terénu s demonstrací.
Protestovat se bude před Poslaneckou sněmovnou, odboráři se opět pokusí zaplnit Malostranské náměstí, což se jim naposledy nepovedlo loni v listopadu. Tehdy odboráři zneužili původních protestů pracovníků ve školství, pozvali na pódium i dezinformátory a protest podpořil Agrofert.
Ke komu mají blízko
Šéf odborů Středula očividně chce, aby odbory zase plnily svůj účel. Vláda se chystá provádět změny, které by mohly negativně dopadnout na zaměstnance. Protesty odborů jsou tedy zcela legitimní. Vyzývat voliče k volbě jiných stran není ale úplně strategické.
Současní vládní politici odborářům vyčítají, že se stávají součástí politické scény, když na protestech vystupují po boku některých protivládních aktivistů a politiků. Z logiky věci se mluví především o blízkosti části odborů k Andreji Babišovi, který s šéfkou komunistů vystoupil na odborářské protivládní akci v roce 2022, či Jindřichu Rajchlovi. Oba dva jsou svou rétorikou odborářům blíž než současná vláda.
Budou někdy spokojení?
Nestalo se ale nic zásadního. Vláda má milion jiných problémů, agenda setkání se prostě odloží na příště. Nespokojení odboráři volající po hlasech pro ANO a sociální demokracii by si měli uvědomit, že tyto strany vládly osm let před nástupem vlády Petra Fialy.
Levicové vlády byly odborům ideologicky blíž, stejně ale docházelo k podobným sporům a ostrým výměnám názorů. Na místě je otázka, jestli jsou všechny požadavky odborů v souladu s ekonomickou a politickou realitou. A jestli se se svými protesty a požadavky pouze netočí v kruhu či oktagonu, z nějž je cítit především vnitřní boj mezi odborářskými bossy.
