Na světě je po víkendu o jednoho krutého diktátora a válečného zločince méně. Bude ale nový režim v Sýrii lepší? To momentálně nikdo neví. Faktem každopádně je, že 24 let trvající vláda Bašára Asada je definitivně u konce.
Před povstalci utekl do Ruska, tedy ke svému dlouhodobému spojenci Vladimiru Putinovi. Evropští politici změny v Sýrii opatrně oslavují, zároveň ale varují před možným nebezpečím.
Jaké budou důsledky?
Diktátor padl, co bude dál? Konec Bašára Asada v Sýrii velká část světa opatrně oslavuje, budoucnost země ale zůstává nejistá. Alespoň už ale víme, že Asad s největší pravděpodobností žije, a tušíme, kde je.
O víkendu se objevovaly zprávy o tom, že mohlo dojít k sestřelení jeho letadla. To se ale nepotvrdilo, Asad má být podle BBC a dalších vlivných světových médií se svou rodinou v Moskvě.
Zločinec poražen
U moci byl dlouhých 24 let. Nenaplnil původní idealistické očekávání, že by mohl být demokratičtějším a umírněnějším prezidentem, než byl jeho otec Háfiz, který zemi vládl mezi lety 1971 a 2000.
Bašárův autoritářský režim postupně utahoval šrouby. Proti vlastním občanům dokonce použil chemické zbraně. Tuto informaci potvrzuje například Organizace spojených národů. Přes třináct let trvající občanskou válku přestál i díky podpoře Ruska a Íránu. Rusko teď ale zaměstnává válka na Ukrajině, Írán pak vzájemné “přestřelky” s Izraelem.
Když padají sochy
Postup syrských povstalců ze severu země, který skončil o víkendu v hlavním městě Damašku, byl pro mnohé překvapením, odborníci ale od jeho začátku upozorňovali na křehkost situace v Sýrii.
Jejich plynulý postup Asada nakonec donutil k úprku ze země. Sociální sítě jsou plné videí, na kterých jsou osvobozováni Asadem věznění Syřané. Padají sochy dosavadního prezidenta i jeho příbuzných. Moc zároveň přebírají rebelové v čele s Abú Muhammadem Džuláním. A premiér Džalálí zřejmě ve strachu o vlastní život hlásí, že je připraven s novým režimem spolupracovat.
Evropa se bojí další krize
Český premiér Petr Fiala našim občanům doporučil Sýrii opustit, přeje jí svobodu a stabilitu. Podobně opatrně reagují i další evropští politici, předsedkyně Evropské komise Ursula Von Der Leyenová oslavuje konec diktátora, varuje ale před možnými dopady na naši bezpečnost.
Evropa se po relativně nedávné zkušenosti s migrační krizí v roce 2015 obává další vlny.
Rusko ztratilo a Izrael?
Migrace je pro nás silné téma, které pravidelně dominuje volbám na státní i evropské úrovni. Nyní bychom měli být ve fázi krátkého odlivu, rebelové dříve utiskované Syřany volají ze zahraničí zpátky do vlasti. Počet do Evropy směřujících Syřanů by ale mohl býtvyšší, například podle senátora Pavla Fischera nám hrozí velká uprchlická vlna.
Pro iDnes.cz řekl, že by mohla být dokonce nesrovnatelná s těmi minulými. Nejen Fischer tak apeluje na intenzivní pomoc novému režimu, který by měl nastavit nová pravidla a vybudovat funkční instituce.
Dění v Sýrii nás navíc musí zajímat i z hlediska geopolitiky. V té totiž všechno souvisí se vším. Asadův pád jistě nepřivítá Rusko, které ho drželo u moci. Z regionálního hlediska se naopak raduje Izrael, je si ale vědom možného nebezpečí a podle BBC už začal přesouvat vojska do uvolněných oblastí. Nikdo z nás navíc nyní netuší, jaký bude nový syrský režim. Jednoduše se může stát, že jednoho válečného zločince vystřídá další.
