Od začátku ruské invaze na Ukrajinu nemohou ruští a běloruští tenisté hrát pod svou vlajkou a Rusko je vyloučeno z mezinárodních týmových soutěží. Tenistky a tenisté tak ve velkém mění svá občanství a reprezentují jiné země. Často si přitom vybírají státy bývalého východního bloku, ke kterým mají leckdy i rodinné vazby.
V některých případech to ale jsou i země směrem na západ. Tenistka s ruským původem tak už reprezentuje i Česko. Proč ruští tenisté dávají Rusku, co se týče tenisové kariéry, tak snadno sbohem?
Dlouhodobý trend
Je to trend, který v tenise sledujeme už roky. Ruští tenisté kvůli válce na Ukrajině nemohou hrát pod svou vlajkou, a tak ve velkém mění svou národnost. Často nacházejí nové útočiště ve státech bývalého východního bloku, jako jsou Kazachstán, Uzbekistán nebo Arménie.
Řada hráčů má k těmto zemím i rodinné vazby, takže pro ně není těžké si národnost změnit. Někteří ale nově reprezentují i evropské státy nebo dokonce Austrálii. Proč se tenisté s Ruskem tak snadno loučí?
Proč to dělají?
Fakt, že ruští a běloruští tenisté, kterých se zákaz týká taky, musí hrát pod neutrální vlajkou, je jen jedním z důvodů, proč mizí i s raketami alespoň papírově v jiných zemích. "Neutrální vlajka" jejich účast na turnajích ani finanční odměny za dosažené výsledky nakonec neovlivňuje. Rusko ale nemůže hrát týmové soutěže, takže přichází o možnost hrát mužský Davis Cup a ženský Billie Jean King Cup.
Podle webu Sports Illustrated změna národnosti zároveň odstraňuje nejistotu spojenou s případnými vízovými omezeními nebo rizikem, že by ruští hráči mohli být v budoucnu znovu vyloučeni z běžných turnajů jako v případě Wimbledonu 2022. Jedná se tedy hlavně o pragmatické a preventivní kroky.
Kolik jich je
O kolika tenistech je tedy řeč? V nejlepší stovce mužského žebříčku ATP je aktuálně šest tenistů ruského původu. Dva z nich (Alexander Bublik a Alexander Ševčenko) reprezentují Kazachstán.
Bublik reprezentuje Kazachstán už deset let, zatímco Ševčenko „přeběhl“ podle serveru Tennis.com před dvěma lety.
Žen je víc
Mezi ženami je ale trend daleko markantnější. Ze 13 Rusek, jež jsou v elitní stovce žebříčku WTA, už rodné Rusko nereprezentuje pět hráček. Ševčenkova manželka Anastasia Potapova se v prosinci loňského roku pochlubila, že uspěla se žádostí o rakouské občanství.
„Rakousko je země, kterou miluji, která je neuvěřitelně pohostinná a kde se momentálně cítím doma. Mám to ráda ve Vídni a těším se, až tam najdu svůj druhý domov,“ napsala podle iRozhlasu tehdy na své sociální sítě.
Průkopnicí v tomto směru byla Varvara Gračeva, která od roku 2017 žije a trénuje ve Francii, a získala tak místní občanství. Za zmínku stojí i Darja Kasatkina, která je dlouhodobou kritičkou ruského režimu a nyní reprezentuje Austrálii.
Vztah s Ukrajinci
Kvůli trvající válce každopádně panuje mezi ukrajinskými a ruskými tenisty napětí. Ukrajinci si od začátku konfliktu po zápasech ruku s ruskými a běloruskými hráči nepodávají.
A to ani s těmi, kteří si změnili občanství nebo válku odsuzují. Právě Kasatkina, která Putinův režim hlasitě odsuzuje, je v tomto směru jedinou výjimkou.
Česká stopa
Ruský talent má ve svých řadách čerstvě i ženský tenis v Česku. V červnu získala české občanství 17letá Alisa Oktiabreva, která letos vyhrála juniorskou soutěž na grandslamu Roland Garros v Paříži. Ta ale v Česku žije od svých dvou let a její rodiče pro ni chtěli české občanství od začátku.
„Hned jak to šlo, tak jsme o občanství požádali, ale bohužel se to protáhlo na delší dobu,“ řekla pro Radiožurnál Alisa. Talentovaná Oktiabreva je ale tak trochu výjimkou. Ve většině případů tenisté ani v zemi, ve které žádají o občanství, nežijí.
Někdy to nejde
Ne všechny pokusy o získání cizího občanství jsou v případě ruských tenistů úspěšné. Příkladem je Jekatěrina Alexandrova, která žije v Česku už 15 let. Nedávno se z Říčan přestěhovala do Prahy a před několika lety se pokusila o zisk českého občanství.
„Chtěla jsem to udělat, ale trvalo by to hodně dlouho a musela bych řešit moc papírování, na což jsem v nabité tenisové sezoně neměla čas. Teď by to asi trvalo ještě déle, takže už jsem to vzdala,“ řekla někdejší desátá nejlepší hráčka světa pro televizi Canal+ Sport.
Ruská rehabilitace?
V současné chvíli sledujeme pokus o postupný návrat ruských reprezentantů do mezinárodních soutěží napříč sporty. Začátkem července Mezinárodní olympijský výbor oznámil, že ruší suspendaci ruských sportovců a hodlá je pustit na příští olympijské hry v Los Angeles 2028. Mohli by tam soutěžit v plné síle i pod svou oficiální vlajkou.
Olympijský výbor je navíc nejmocnější sportovní organizace světa. Její jednání může být předvojem i pro další organizace a sporty k tomu, aby k Rusům přistupovaly jako před začátkem války. Uvidíme tedy, jestli si někteří tenisté svou změnu národnosti ještě nerozmyslí.
