Ukrajina

Ruský exprezident Dmitrij Medvěděv vyhrožuje bývalému hokejistovi Dominiku Haškovi. Podporu vítězi olympijského turnaje v Naganu vyjádřil ministr vnitra Vít Rakušan (STAN), premiér Petr Fiala (ODS) i ministr zahraničí Jan Lipavský.

Nedávno jsme psali o tom, jak se z pohledu mladých Ukrajinců, kteří žijí v tuzemsku, mění přístup Čechů k uprchlíkům. Nyní jsme se na přístup k mladé ruskojazyčné menšině v Česku zeptali tří mladých Rusů. Všichni se shodují, že ruskou invazi na Ukrajinu odsuzují. Kvůli svému původu se prý ale často potýkají s předsudky.

Co byste čekali v hlavním městě země, která je čtyři roky ve válce? Kde často ani neteče teplá voda a nejdou energie? Možná to, že udržování pořádku v ulicích je to poslední, o co se místní budou starat. Ale je to přesně naopak.

Na Ukrajině už čtvrtým rokem probíhá válka a země čelí akutnímu nedostatku mužů na frontě. Ztráty jsou vysoké a potřeba rekrutovat nové vojáky je stále naléhavější.

Konflikt na Ukrajině s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu a jeho “mírem během 24 hodin” nějak stále nekončí. Naopak, útoků přibývá a přibývá i mrtvých. My jsme se během naší návštěvy Kyjeva, kde jsme zažili bombardování a noc v úkrytu, přesunuli i do Buči.

Kryvij Rih, Sumy, Kyjev. Zdá se, že od té doby, co začaly mírové rozhovory mezi USA a Ruskem, je bombardování ukrajinských měst ruskou armádou čím dál intenzivnější. A umírají při něm desítky civilistů včetně dětí. My jsme se z Kyjeva vrátili 9. dubna. Nic se nám nestalo. Místo narozeninové oslavy jsme ale skončili dvakrát v krytu.

Spolu s dalšími evropskými kolegy jsme díky ukrajinskému Institutu sociálních iniciativ a České asociaci mládeže dostali možnost vyrazit na Ukrajinu.

Byl výstup pražského řidiče tramvaje číslo 7 na konci února, který napadl ukrajinské prarodiče s dítětem, ojedinělým excesem? Je jasné, že po třech letech konfliktu si mnozí Češi vylévají frustraci na ukrajinských uprchlících. A někteří politici tuto frustraci i záměrně podporují.

Po únorovém setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským upadla Evropa do deprese. Po jednáních v Džiddě naopak cítí mírný optimismus.

Tři roky války jsou za námi a na Ukrajině se s velkou intenzitou bojuje dál. Politici se dohadují, kdo dal na pomoc Ukrajině víc, přijímají rezoluce a Rusko dál bombarduje města v cizí zemi. Po celém světě si lidé konflikt alespoň připomněli řadou akcí. Nejinak tomu bylo i v Česku.

Možná si pamatujete, kde jste byli ráno 24. února 2022, kdy začaly přicházet první zprávy o ruském útoku na Ukrajinu. Konflikt trvá tři roky a jedinou dobrou zprávou je, že začala vážná debata o mírových rozhovorech.

Americká a ruská delegace v Rijádu předběžně vyjednávaly o zahájení mírových rozhovorů a ukončení války na Ukrajině. Obě strany si dialog pochvalují, zapracovat chtějí i na zlepšení vzájemných vztahů.

Co spojuje Donalda Trumpa, Keira Starmera a Giorgiu Meloniovou? Na rok 2024 budou vzpomínat jako na politicky velice úspěšný.

Válka na Ukrajině pokračuje už třetím rokem, nic momentálně nenaznačuje její brzký konec. Dojít by nyní mohlo alespoň k částečnému klidu zbraní v období Vánoc.

Z první a druhé světové války se lidstvo evidentně dostatečně nepoučilo. Neustále se proto spekuluje, kdy vypukne třetí světová válka. Anebo vlastně o tom, jestli už v ní náhodou nežijeme.

Ruskému pozvání na summit hospodářského uskupení BRICS zřejmě nešlo odolat. Na jednání do Kazaně tak vyrazili nejen představitelé zemí, které jsou členy této protizápadní iniciativy, ale i nejvyšší šéf OSN.

Na jaké straně ukrajinského konfliktu vlastně stojí slovenská vláda? Premiér Robert Fico jednal s ukrajinským premiérem, jeho straničtí i vládní kolegové ale navazují kontakty také s ruskou stranou. A to velmi aktivně.

Velké pozdvižení v Americe opět vyvolal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Po setkání s prezidentem a viceprezidentkou, která momentálně kandiduje na prezidentku, ho čeká i schůzka s republikánským prezidentským kandidátem.

Ukrajincům se podařilo v rámci vojenské ofenzívy obsadit část Kurské oblasti a vnést mezi Rusy zmatek, naštvání a strach. V kontextu celé války se jedná o relativně nedůležité územní zisky, které rozhodně nezmění směřování války. Z hlediska taktiky, budoucího vyjednávání a hlavně psychologické války to ale může být zajímavý počin.

Viktor Orbán si v rámci maďarského předsednictví Radě EU začal hrát na světového diplomata a mírotvůrce. Domluvit jakákoli jednání mezi Ukrajinou a Ruskem se mu ale nedaří. Už tak složitou výchozí situaci mu navíc zkomplikovaly dvě události.