Vysoké koruny, dechberoucí účesy, korzety i dokonale upravený make-up. Tlak na vzhled královských žen není ničím novým. V podcastu Českého královského institutu Hradní harašení o něm mluvila vizážistka Jana Lhotová Darmovzalová, která se dlouhodobě věnuje také tématu poruch příjmu potravy.
Proč je vzhled panovnic a princezen po staletí tak sledovaný? Jaká pravidla musí dodržovat členky britské královské rodiny a kde končí elegance a začíná posedlost dokonalostí?
Od koruny k sociálním sítím
Vzhled panovníka nikdy nebyl pouze otázkou módy. Podle Jany Lhotové Darmovzalové měl v minulosti především symbolickou funkci. Panovník musel na první pohled působit jinak než běžní lidé. A právě oblečení, koruny, účesy nebo způsob vystupování pomáhaly zdůraznit jeho výjimečné postavení.
Velkou roli přitom podle ní hrály také manželky panovníků. Jejich úkolem bylo především reprezentovat a vytvářet obraz královského dvora. A tento princip podle Jany do určité míry přetrvává dodnes.
Dnes už sice královské ženy nemusí nosit obrovské koruny a několikakilogramové účesy, jejich vzhled ale stále sledují média i veřejnost. Jen se k tomu přidaly sociální sítě, fotografie a nepřetržitý zájem veřejnosti.
Krása za každou cenu
Historie přitom ukazuje, že představa krásy dokázala být velmi extrémní. Jana Lhotová Darmovzalová připomíná například Alžbětu I., která si pomocí výrazného bílého líčení zakrývala jizvy i známky stárnutí. Ještě výraznější příklad pak představuje období rokoka.
„Účesy mohly být obrovské a vznikaly za pomoci nejrůznějších konstrukcí, peří, perel nebo dalších ozdob. Součástí tehdejšího ideálu krásy byly také výrazně bledé tváře nebo takzvané mušky, což jsou drobné ozdoby na obličeji, které mohly mít svůj vlastní význam,” vysvětluje. „Všechno, co bylo umělý či nepřirozený, tak bylo vlastně správný,“ shrnuje Jana princip, který podle ní v některých historických obdobích určoval představu krásy.
Zákroky pro všechny
Zatímco v minulosti byly extrémní úpravy výsadou především vyšších společenských vrstev, dnes jsou estetické zákroky dostupné prakticky každému. Výplně, botox nebo další úpravy, se staly běžnou součástí veřejné debaty o vzhledu.
U královských žen podle ní platí ještě jedno specifické pravidlo. Estetické úpravy nejsou podle jejího pohledu protokolem výslovně zakázané, musí však zůstat co nejméně nápadné. „Velmi důležité je, aby se o tom nemluvilo,“ vysvětluje. Pokud tedy ke kosmetickým úpravám dochází, jejich výsledkem by podle ní měl být především přirozený vzhled.
Kate jako příklad
Jako jednu z nejlepších představitelek současné královské elegance Jana zmiňuje Catherine, princeznu z Walesu. Oceňuje na ní především přirozenost, harmonii a schopnost přizpůsobit svůj vzhled roli, kterou zastává.
„Vzhled by neměl odpoutávat pozornost od té funkce,“ říká Jana. Právě slovo „funkce“ je podle ní důležité. Být členkou královské rodiny není pouze otázkou osobního stylu. Je to veřejná role, která s sebou nese určitá pravidla.
Diana prolomila mlčení
Královské ženy jsou vystaveny obrovské pozornosti veřejnosti. Zároveň mají jen omezenou kontrolu nad tím, jak bude jejich život vypadat. Jako výrazné historické příklady připomíná vizážistka princeznu Dianu.
Princezna Diana se o své zkušenosti s bulimií veřejně rozpovídala v rozhovoru pro BBC v 90. letech. Podle Jany Lhotové Darmovzalové tím pomohla změnit způsob, jakým se o poruchách příjmu potravy mluvilo.
Do té doby byly podobné problémy podle ní často vnímány spíš jako projev slabosti nebo nestability. Diana ale ukázala, že se jedná o skutečný problém, který může zasáhnout i člověka žijícího v mimořádně privilegovaném prostředí. Její otevřenost měla podle Jany také širší dopad. Lidé začali o poruchách příjmu potravy více mluvit a vyhledávat odbornou pomoc.
Přestože se mění móda i pravidla v samotných královských rodinách, podle Lhotové Darmovzalové zůstává jedna věc stejná: snaha najít rovnováhu mezi tím, jak chceme působit na ostatní, a tím, jak se sami cítíme. Chcete slyšet celý rozhovor s Janou Lhotovou Darmovzalovou? Pusťte si ho na Spotify nebo Apple podcasts.
