Začátkem června posvětily členské státy Evropské unie zahájení jednání o vstupu Ukrajiny a Moldavska. Až do nedávných parlamentních voleb tento krok blokovalo Maďarsko. Proces vstupu do EU je ale zdlouhavý a během něj si mohou země svou touhu vstoupit i rozmyslet. Zvlášť, když má na obě země kromě Bruselu velký vliv Rusko.
Jenže právě jeho vliv může paradoxně celý proces přijetí obou zemí uspíšit. Jak tedy může vypadat Evropská unie v roce 2030?
Překážka padla
Evropská unie začátkem června oznámila, že členské státy jednomyslně schválily zahájení prvních jednání o vstupu Ukrajiny a Moldavska. Tomuto jednání jako jediné bránilo Maďarsko v čele s Viktorem Orbánem. Tato překážka ale po maďarských parlamentních volbách padla.
🇪🇺🇺🇦 Fantastic news — all EU member states have given the green light to open Cluster 1 in accession talks with Ukraine and Moldova.
— Yulia Svyrydenko (@Svyrydenko_Y) June 3, 2026
We are one step closer to the EU membership: steadily moving towards our goal.
Thank you to @CY2026EU and all EU members for keeping pace and…
„Fantastické zprávy! Všechny členské státy EU daly zelenou zahájení jednání o první kapitole v rámci přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Moldavskem. Jsme o krok blíž k členství v EU. Vytrvale směřujeme k našemu cíli. Děkujeme kyperskému předsednictví a všem členským státům EU za to, že drží krok a podporují evropskou volbu Ukrajiny,“ napsala tehdy ukrajinská premiérka Julija Svyrydenková na síť X.
Začalo to s válkou
Pro Ukrajinu vše začalo v únoru 2022. Jen pár dní po začátku ruské invaze podepsal prezident Volodymyr Zelenskyj žádost o vstup. Evropská rada pak v červnu téhož roku udělila Ukrajině status kandidátské země. A minulé léto Evropská komise dokončila screening, při kterém vyhodnocovala ukrajinskou legislativu. To byl na delší dobu poslední posun.
Červnový souhlas všech 27 členských zemí na zahájení formálních jednání s Ukrajinou a Moldavskem každopádně znamená zásadní krok vpřed. Končí tím první ze tří pomyslných mezníků vstupu do EU. Když se zahájí jednání o členství, musí se kandidátská země začít připravovat na zavedení norem a předpisů EU. To opět pozorně sleduje Evropská komise.
Smlouva o přistoupení
Po ukončení jednání vydá Komise stanovisko o tom, zda je země připravena na vstup. Pokud je stanovisko kladné, připraví se smlouva o přistoupení. Tu musí schválit Evropská komise, Evropská rada a Evropský parlament. Následně ji ratifikují a podepíšou všechny členské státy.
Takhle to vypadá jednoduše, ale celý proces může trvat roky a někdy i desetiletí. A během té doby si země může svůj zájem i rozmyslet. Třeba Turecko požádalo o vstup v roce 1987 a o 12 let později bylo označeno za zemi, která ke vstupu splňuje požadavky. Doteď však nevstoupilo a nevypadá to, že by se o to už snažilo.
Čekání na rozšíření
V roce 2003 na summitu v řecké Soluni označila Evropská rada šest balkánských zemí (Albánii, Chorvatsko, Srbsko, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu a Makedonii) za potenciální kandidáty na vstup. Z uvedených zemí zatím vstoupilo pouze Chorvatsko, a to v roce 2013.
To se také Evropská unie rozšiřovala naposledy. Třináct let od té doby je zároveň nejdelší úsek, kdy se EU a její předchůdce Evropské hospodářské společenství nerozšířily.
Co se stane v roce 2027?
Na začátku letošního roku ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že zapojení země do Unie Ukrajina považuje za jednu z bezpečnostních záruk před Ruskem. „Proto hovoříme o konkrétním datu – roku 2027 – a počítáme s podporou partnerů pro naši pozici,“ napsal na sociální síti X.
During a conversation with Federal Chancellor of Austria @_CStocker, we discussed the energy situation in Ukraine. Russia strikes energy infrastructure every day to leave Ukrainians without electricity and heat, and it is very important that partners respond to this. That is why… pic.twitter.com/TIsmncBYMe
— Volodymyr Zelenskyy / Володимир Зеленський (@ZelenskyyUa) January 27, 2026
Jako reálnější ovšem vypadá rok 2030, o němž mluví šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová jako o roce, kdy mohou být přijati noví členové. To by se kromě Ukrajiny mohlo týkat právě i Moldavska, Černé Hory a Albánie.
