Německo čeká v následujících týdnech pravděpodobně zásadní politický zlom. Obyvatelé hned tří spolkových zemí budou během září volit nové složení tamních zemských parlamentů. Hlasování se nejprve v neděli 6. září uskuteční v Sasku-Anhaltsku, o dva týdny později si pak k urnám vyrazí voliči v Berlíně a Meklenbursku-Předním Pomořansku.

Ve všech třech zemích bývalé NDR přitom v předvolebních průzkumech boří jeden rekord za druhým populistická strana Alternativa pro Německo (AfD).

Tu Spolkový úřad pro ochranu ústavy v loňském roce označil za pravicově extremistickou a její marketingoví odborníci podle Seznam Zpráv pomáhají s předvolební kampaní Okamurově SPD.

Nejnebezpečnější muž

V Sasku-Anhaltsku, které v neděli 6. září volí jako první, strana dosahuje v průzkumech až 43 procent preferencí. To by jí po volbách mohlo zajistit většinu. Pokud by se tak stalo, bylo by to vůbec poprvé od vzniku spolkové republiky v roce 1949, co se krajní pravice v Německu dostala k reálné moci.

Pozornost veřejnosti se před volbami upíná především na osobu tamního kandidáta na zemského premiéra Ulricha Siegmunda, kterého zpravodajský magazín Der Spiegel označuje za „nejnebezpečnějšího muže Německa“.

Pětatřicetiletý Siegmund vystupuje jako protiklad zavedeného politického establishmentu. Mezi voliči v této východoněmecké zemi je populární hlavně díky své “autentičnosti”, kterou projevuje hlavně na sociálních sítích, kde má miliony sledujících.

Kontroverzní spolupracovníci

Označení „nejnebezpečnější muž Německa“ může leckomu připadat přehnané. Při pohledu na Siegmundovy spolupracovníky však možná nebude až tak od věci.

Web Politico před několika dny přinesl zprávu o tom, že v okolí stranického lídra pracuje hned několik lidí, jejichž minulost je spojená s neonacistickou organizací Heimattreue Deutsche Jugend (HDJ), v překladu Vlastenecká německá mládež, kterou německé úřady v roce 2009 zakázaly kvůli snaze vychovávat neonacistickou elitu po vzoru Hitlerjungend.

Siegmundovi to je jedno

Patří mezi ně například právník Laurens Nothdurft, který v HDJ zastával vysoké funkce a později se stal právním poradcem poslaneckého klubu AfD, nebo Eric Kaden, dnešní poradce strany pro vzdělávání, kulturu a vědu.

Kaden v minulosti napsal oslavnou biografii nacistického kulturního funkcionáře a příslušníka Waffen-SS Kurta Eggerse, kterou úřady označily za dílo, jež oslavuje nacismus, antisemitismus a nacistickou rasovou ideologii. Siegmund se od svých spolupracovníků odmítá distancovat a jejich minulost bagatelizuje s tím, že ho nezajímá, co dělali před 20 či 25 lety.

Popírač holocaustu

Siegmund však není jediným výrazným členem AfD, který vzbuzuje obavy či kontroverze. Pozdvižení v minulosti vyvolal třeba šéf durynské stranické organizace Björn Hocke, jenž neváhal označit památník holocaustu v Berlíně za „památník hanby“.

Na jednom z dřívějších stranických mítinků Hocke vykřkil heslo „Alles für Deutschland“, v překladu tedy “Vše pro Německo“, které v období nacismu používali členové organizace SS. Politik byl následně odsouzen za podněcování k nenávisti a dostal pokutu. Úřadům přitom tvrdil, že o historickém spojení hesla s nacismem nic nevěděl.

SS nebyla tak špatná

Kontroverzní je také politické působení bývalého europoslance a současného poslance Spolkového sněmu za AfD Maximiliana Kraha. Ten byl v minulosti vyšetřován kvůli úplatkářství a praní špinavých peněz.

V době svého působení v Evropském parlamentu měl přijímat peníze z čínských zdrojů. Krah se v minulosti navíc dopustil kontroverzního výroku, když v rozhovoru pro jeden italský deník prohlásil, že nacistická organizace SS, která se podílela na válečných zvěrstvech, „nebyla celá špatná“.

Německo-český poslanec

A vynechat nemůžeme ani europoslance českého původu Petra Bystroně, jenž v době covidové pandemie zvedl na demonstraci proti zdravotním opatřením ruku způsobem připomínajícím hajlování.

Loni pak dostal pokutu ve výši přes 11 tisíc eur za to, že na sociální síti X zveřejnil fotomontáž, na níž hajlovali němečtí politici. V minulosti vyšly najevo také jeho vazby na Rusko. Českým vyšetřovatelům podle iDnes.cz v případu ruského propagandistického serveru Voice of Europe přiznal, že plánoval, jak rozšířit vliv tohoto proruského projektu v Evropě.