Když se řekne monarchie, většina z nás si tento pojem spojí s Evropou. Monarchové však nejsou zdaleka jen evropskou záležitostí. Třeba v sousední Asii má svého krále, císaře nebo sultána hned několik významných států. A my si v tomto článku představíme ty nejzajímavější.

Jedním z takových příkladů je Japonsko. Tamní císařský rod je považován za nejdéle vládnoucí dynastii na celé planetě. Japonská tradice praví, že její kořeny sahají až k mýtickému císaři Džimmuovi, který měl nastoupit na trůn v roce 660 před naším letopočtem.

V současnosti stojí v čele země císař Naruhito, jenž se ujal vlády v roce 2019, kdy nastoupil na trůn po abdikaci svého otce Akihita.

Starodávná tradice

Role monarchie je však v Japonsku velmi omezená a císař zastává především ceremoniální funkci, přičemž v rukou nedrží prakticky žádnou politickou moc. Podle ústavy je hlava státu symbolem země a jednoty lidu.

Císařská instituce se ale mezi obyvateli ostrovní země těší dodnes velké popularitě i úctě a zůstává protkána řadou historických tradic, mezi něž patří třeba starobylé šintoistické rituály.

Král mluvící česky

Z českého pohledu je asi tou nejzajímavější asijskou monarchií Kambodža. V jejím čele od roku 2004 stojí Norodom Sihamoni.

Jeho život je zajímavý tím, že významnou část svého dětství a mládí prožil v Praze, kde studoval na konzervatoři i Akademii múzických umění. Sihamoni dokonce dodnes ovládá češtinu na úrovni rodilého mluvčího.

Temná minulost

Králův život však nebyl vždy zrovna růžový. V roce 1975 se vrátil z Československa do rodné Kambodže, kde se tehdy zrovna dostali k moci Rudí Khmerové vedení diktátorem Pol Potem. Během jejich vlády zemřely podle odhadů až dva miliony lidí. Sám Sihamoni se v té době se svými rodiči ocitl v domácím vězení odříznutý od okolního světa.

Po pádu Rudých Khmerů v 90. letech žil nějakou dobu ve Francii, kde se věnoval tanci, choreografii či kultuře a politiku nechával až do nového tisíciletí stranou. Hlavou státu se stal až v roce 2004 po abdikaci svého otce.

Královské Thajsko

Mezi zajímavé asijské monarchie bezesporu patří také Thajsko. To je sice konstituční monarchií, tamní královská rodina se však těší mnohem silnějšímu postavení než většina evropských panovníků.

Současným králem je Mahá Vatčirálongkón, jenž se stal králem v roce 2016 poté, co zemřel jeho otec Pchúmipchon Adunjadét, který své zemi vládl neuvěřitelných 70 let.

Kritika se trestá

Skutečnou moc sice v Thajsku drží vláda v čele s premiérem, monarchie ale i tak platí za jednu z nejsilnějších institucí v zemi. Může za to speciální zákon umožňující potrestat jakéhokoli obyvatele za pomluvu nebo urážku krále nebo následníka trůnu.

Za takový čin přitom hrozí až 15 let vězení. Zákon se stal jedním z nejspornějších témat thajské politiky a během protivládních protestů v roce 2020 se mladí demonstranti vůbec poprvé začali otevřeně dožadovat jeho změny a veřejně kritizovat samotnou monarchii. Protesty ovšem nepomohly. Zákon nejenže nebyl zrušen, ale jeho používání se ještě výrazně rozšířilo.

Král demokrat

Při našem asijském cestování nesmíme opominout ani Bhútán, malé království ležící vysoko v Himálaji mezi Indií a Čínou. Země je známá nejen svojí buddhistickou kulturou a téměř nedotčenou přírodou, ale také poměrně svérázným přístupem tamního krále ke správě země.

Od roku 2006 vládne Bhútáncům Džigme Khesar Namgjel Wangčhug, jenž na trůn nastupoval v době, kdy jeho země byla absolutistickou monarchií. S tím se však nehodlal smířit a v zemi začal zavádět demokratické reformy. Sám král svoji úlohu nepopisuje jako vládnutí, ale jako službu lidu.

Hrubé národní štěstí

Bhútán je ale také známý svou filozofií „hrubého národního štěstí“. Země se při hodnocení svého rozvoje nesoustředí pouze na ekonomiku, ale také na životní prostředí, kulturu, společenské vztahy nebo duševní pohodu obyvatel.

Královské štěstí má však i svou odvrácenou stránku. V posledních letech se totiž Bhútán potýká s ekonomickými problémy a hromadným odchodem mladých lidí do zahraničí.

Když panovníci rotují

Jeden z nejméně obvyklých systémů vlády na světě pak má Malajsie. V zemi existuje devět tradičních vládců (sultánů), z nichž každý vládne své vlastní provincii. Z jejich řad se pak každých pět let volí „federální“ král, který jedno volební období stojí v čele celé země.

Funkce přitom mezi jednotlivými provinciemi rotuje. Systém je pozůstatkem historického uspořádání jednotlivých sultanátů, které se po vzniku moderní Malajsie v roce 1957 spojily do jedné federace. Současným králem je Ibrahim Iskandar, sultán státu Johor.

Nejmocnější sultán

Asi největší moc ze všech asijských panovníků pak v ruce drží Hassanal Bolkiah, brunejský sultán, jenž své zemi vládne už téměř šest desetiletí. Sultán přitom není jen hlavou státu, zastává také funkce premiéra, ministra obrany i financí a zároveň představuje nejvyšší výkonnou autoritu v zemi. Jeho moc stojí mimo jiné na obrovském ropném a plynárenském bohatství, díky kterému je Brunej jeden z nejbohatších států v regionu.

Vládce Bruneje je také znám svým okázalým životním stylem. Jeho rezidenci Istana Nurul Iman označuje Guinessova kniha rekordů za největší obytný palác na světě. Zabírá kolem 200 tisíc metrů čtverečních, má 1 788 místností, 257 koupelen, pět bazénů a garáž pro 110 aut.