V Česku dnes žije legálně přes milion lidí s cizí státní příslušností, víc než polovinu z nich tvoří Ukrajinci, kteří mají díky režimu dočasné ochrany okamžitý přístup ke zdravotní péči, školám i práci. Ostatní uprchlíci, například ze Sýrie, Afghánistánu nebo Afriky, ale procházejí zdlouhavým azylovým řízením, které začíná v uzavřených střediscích.
Zatímco Ukrajinci mohou hned pracovat a integrovat se, ostatní čekají podle neziskových organizací měsíce bez jistoty podpory a často končí v provizorních podmínkách. Přestože je počet žadatelů o azyl nízký, ve společnosti přetrvává silná nedůvěra vůči lidem z jiných než evropských zemí. Nejvíce cizinců žije v Praze, konkrétně přes 330 tisíc.
Milion cizinců
K červnu 2025 žilo v Česku přes milion lidí s cizí státní příslušností, což je přibližně desetina všech obyvatel. Největší část tvoří Ukrajinci, kteří přišli po vypuknutí války.
Kromě nich ale přicházejí i lidé z jiných koutů světa, a to zejména ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku, Eritreje nebo Nigérie. Na ně u nás čeká mnohem složitější cesta. Ukrajinci mají přístup ke zdravotnímu pojištění, školám i práci prakticky okamžitě, žadatele o azyl ale čeká dlouhý proces.
Zvýhodněné podmínky
Uprchlíci z Ukrajiny v Česku spadají pod režim takzvané dočasné ochrany. Ten stát zavedl po začátku ruské invaze. Uprchlíkům tak stačí projít registrací na krajském asistenčním centru a obratem získají dočasné vízum.
S tím mají nárok i na veřejné zdravotní pojištění, mohou okamžitě pracovat bez povolení, mohou čerpat dávky, příspěvky na bydlení a děti automaticky získají místo ve škole. Od roku 2025 navíc platí nová úprava, díky níž mohou integrovaní a ekonomicky soběstační Ukrajinci získat dlouhodobý pobyt až na pět let.
Dočasná ochrana
K březnu 2025 mělo podle údajů Eurostatu v Česku dočasnou ochranu 364 tisíc lidí. Podle odhadů zůstane až 260 tisíc z nich natrvalo. Většina z nich pracuje, odvádí daně a zaplnila mezery na pracovním trhu, například ve stavebnictví nebo ve službách. Zcela jinou cestou musí projít lidé, kteří přicházejí z Blízkého východu, Afriky nebo Asie a žádají o azyl. V jejich případě nejde o automatický proces, ale o oficiální správní řízení.
Všechno začíná v přijímacím středisku, kde je člověk po příjezdu zadržen. Proběhne registrace, bezpečnostní prověrka, zdravotní prohlídka. Během té doby centrum nesmí opustit. Po několika dnech nebo týdnech bývají žadatelé přesunuti do pobytových azylových zařízení, například do Bělé pod Bezdězem, Kostelce nad Orlicí nebo Havířova. Tam mají zajištěné ubytování, stravu, základní hygienu a mohou si dojít i k lékaři. Z centra ale smějí odejít maximálně na deset dní v měsíci a i to musejí předem nahlásit úřadům.
Integrační proces
Zatímco Ukrajinci můžou do práce hned, žadatelé o azyl musejí čekat šest měsíců. Pokud azyl nakonec získají, mohou pak vstoupit do integračního programu a ten nabízí jazykové kurzy, asistenci při hledání práce nebo podporu při stěhování do vlastního bydlení.
Program trvá maximálně osmnáct měsíců a ne každý na něj dosáhne. Mnozí skončí bez větší podpory, často v provizorních podmínkách, někdy i na ubytovnách nebo v neformálních komunitách. Bez znalosti češtiny a bez jasné podpory je jejich integrace reálně skoro nemožná.
Oficiální statistiky ukazují, že počet žadatelů o azyl je v Česku dlouhodobě nízký, a to kolem jednoho až dvou tisíc ročně. Nejčastěji podle Českého statistického úřadu přicházejí lidé z Turecka, Uzbekistánu, Vietnamu, ale zase i z Ukrajiny, pokud například ztratili nárok na dočasnou ochranu. Celkově se ale jedná o zlomek oproti uprchlíkům z Ukrajiny.
Nejvíc hlásí Praha
Důležitou roli hraje v migraci a azylovém řízení podle Centra pro výzkum veřejného mínění i samotné veřejné mínění. Solidarita s Ukrajinci zůstává poměrně vysoká, ať už kvůli geografické blízkosti, podobnému jazyku nebo historickému kontextu. U lidí z Blízkého východu nebo Afriky je to složitější. Ve společnosti přetrvává obava, předsudky a často i politická manipulace, co se týče jejich migrace.
Mnoho lidí má pocit, že tyto skupiny přinášejí bezpečnostní riziko, přestože data nic takového nepotvrzují. Výsledkem je, že právě žadatelé o azyl z těchto zemí často čelí nedůvěře i ze strany státních institucí.
V Praze dnes žije podle mezinárodního vysílání Českého rozhlasu přes 330 tisíc cizinců. Brno hlásí více než 66 tisíc. Podle Českého statistického úřadu přibylo během roku 2024 více než 120 tisíc lidí, zatímco zemi opustilo necelých 85 tisíc. První čtvrtletí 2025 ale přineslo změnu. Poprvé za několik let je migrační bilance záporná. Více lidí odešlo, než přišlo, především kvůli konci dočasné ochrany části ukrajinských uprchlíků.
