V Praze je nedostatek bytů, natožpak těch „finančně dostupných“ pro mladé lidi a studenty. V nabídkách se tak stále častěji objevují prostory, které jsou sice kolaudované jako ateliéry nebo kanceláře, ale žít se v nich nějakým způsobem dá. My jsme našli například desetimetrový ateliér bez koupelny. Majitel na náš zájem o prohlídku nereagoval.
Zato v inzerátu doporučoval, že se namísto koupelny můžeme zajít osprchovat třeba do blízkého bazénu. Osobně jsme pak navštívili jiný z nabízených "bytů", tedy spíš panelákový pokojík s matrací na zemi za osm tisíc měsíčně.
Samotné inzeráty, ale také to, co je dobré vědět a na co si dát při shánění nového bydlení pozor, pak pro Bold News okomentovala makléřka Petra Krátká.
Sprcha na sportovišti
„V jednotce ani budově není možnost sprchy / vany, nutno řešit separátně (např. v blízkém saunovém světě, plaveckém areálu Jedenáctka, či na svém pracovišti / sportovišti).“
To je věta z inzerátu na byt 1kk za víc než dva miliony, který byl několik hodin zveřejněný na portálu Sreality. Prostor byl sice inzerován jako bytová jednotka, ale kolaudací by jako byt rozhodně neprošel. Nejen kvůli absenci sprchy, ale také kvůli své velikosti, jež se rovnala 10 metrům čtverečním. V Česku by měl mít byt totiž nejméně 16 m².
Bydlení v aťasu
Stále víc lidí bydlí v prostorech, které jsou kolaudované jako nebytové jednotky. V ateliérech, kancelářích nebo sklepech.
To přitom může přinášet problémy třeba v případě trvalého bydliště nebo hypoték. „Kde není žalobce, není soudce, takže pokud si někdo koupí ateliér a bude v něm bydlet, je to vlastně jeho věc,“ říká pro Bold News realitní makléřka Petra Krátká,
Podle Krátké jsou v nabídkách "byty" zkolaudované jako ateliéry, které ale nesplňují například požadavky na hlučnost nebo světelnost, v inzerátech velmi časté. Většinou vypadají jako běžné byty a rozdíl jinak než z dokumentů nebo katastru nepoznáte.
Ideální na odjíždění
Ve facebookové skupině „Bydlení v Praze, Spolubydlení, nájem, pronájem, podnájem, byt, dům“ několik inzerentů ateliéry přiznává. Jeden z nich v nabídce píše, že je prostor ideální pro někoho, kdo odjíždí na víkendy domů. Na výše zmíněné facebookové skupině jsme si vybrali malinký pokoj k podnájmu ve spolubydlení i my.
Majitel panelového bytu 3+1 nám do deseti minut odpověděl na zprávu a prohlídku jsme si domluvili hned na druhý den. Stísněný nedozařízený pokoj s matrací na zemi přijde na osm tisíc měsíčně.
Majitel přesto prozrazuje, že pár hodin po zveřejnění má už šest zájemců, většinou studenty pražských vysokých škol. Starý studený byt v neudržovaném obrovském paneláku na okraji Prahy běžně obývají ve třech pokojích čtyři osoby.
Zákony se porušují
Při pronájmu bytu nebo pokoje ve spolubydlení existuje kromě obcházení kolaudace ještě mnoho jiných kliček, které majitelé a realitní makléři mohou zkusit. Podle makléřky je velmi časté uvádění ceny bez upřesnění, zda je v ní již zahrnuta energie, fond oprav, internet nebo parkování.
„Spolubydlení je často kšeftování. Ten, kdo pronajímá takzvaně postel, určitě vydělává na pronájmu víc než ten, kdo pronajímá byt jako takový. Mám příklad z Plzně. Nájem za byt 2+1 je 13 000 Kč, vejde se tam šest postelí a za každou si pronajímatel řekne 4 000 Kč, rázem dostane 24 000 korun, což by za celý byt sotva dostal.“
Na velikosti záleží
Byt v České republice musí přitom splňovat určité minimální rozměry, aby byl kolaudovatelný jako obytný prostor. Podle norem je nejmenší přípustná plocha obytné místnosti 8 m².
A pokud byt tvoří jediná obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m². A to bez balkonu či sklepa. Na takovém prostoru se ale bude „pohodlně“ žít jen jedné osobě. Co se týče spolubydlení, tak ovšem žádná pravidla neexistují.
