V článku o obchodování s bílým masem jsme lehce popsali, jak “si žijí” dělníci najímaní na práci do Spojených arabských emirátů. Vydala jsem se do Abú Dhabí a Dubaje zjistit, v jakých podmínkách tu skutečně žijí ti, kteří sem přišli za lepším životem.

Řadoví dělníci z Indie nebo Pákistánu tu pracují i dvanáct hodin denně, bydlí po desítkách v jedné místnosti a berou v přepočtu kolem dvanácti tisíc korun měsíčně.

Přesto je to víc, než by si vydělali doma. V zemi ale neexistuje minimální mzda pro cizince a o výši platu často rozhoduje barva pleti. Muži tu žijí měsíce bez rodin, a tak mezi nimi někdy vznikají milostné vztahy, i když je homosexualita v Emirátech zakázaná.

Spojená Arabská práce

Na začátku března jsem se vydala do Spojených arabských emirátů, abych zmapovala podmínky, ve kterých žijí tamní přistěhovalci. Cestu jsem začala v hlavním městě Abú Dhabí, kde společně s Dubají žije nejvíce přistěhovalců.

Stačilo mi vyjít z hotelu v centru města do postranní uličky a bylo jasné, které národnosti zde mají největší zastoupení. Indové, Pákistánci a Asiati, kteří se sem stěhují za prací. Je to ale opravdu taková výhra?

S vysokou na stavbu

Téměř čtyřicet stupňů, stavba a fyzická práce. To je pro Indy a Pákistánce každodenní realita v Abú Dhabí. Abych se přiblížila místním a dostala z nich nějaká vyjádření, stáhla jsem si na místě seznamovací aplikaci Tinder a snažila se vyzpovídat co nejvíc lidí z města.

Jako první se mi ozval šestadvacetiletý Ankidd Samaddar původem z Bombaje. Do Emirátů se prý přistěhoval za lepším životem. Má vysokou školu a dohlíží nad pracovníky na stavbě v Abú Dhabí. Jeho plat činí v přepočtu na české okolo 28 000 korun.

Minimální mzda? Neexistuje

Tak vysoký plat má Ankidd jen díky tomu, že pracuje na vedoucí pozici. Na stavbě je v průměru deset hodin denně, šest dní v týdnu. Do Emirátů se dostal díky zprostředkovatelské agentuře. Protože má stavební vysokou školu, tak se dostal i na tuto vedoucí pozici.

“Když jsem nabídku dostal, byla to pro mě nepředstavitelná částka a byl jsem za to orhomně vděčný. Jsem za to rád i teď, ale na Spojené arabské emiráty je to velmi nízká mzda, a pokud chci posílat peníze rodině, musím žít na pokoji s dvěma kolegy z Indie a šetřit, co se dá,” řekl Ankidd pro Bold News. On má prý ale ještě skvělý plat.

Nízké platy a homosexualita

Přes Tinder se mi sice nepodařilo spojit přímo s dělníky, ale podle Ankidda si nováčci, kteří nastupují na stavbu jako řadoví pracovníci, vydělají v přepočtu kolem 12 000 korun. Bydlí prý až po třiceti v jedné místnosti, pracují často přes dvanáct hodin denně a mají podepsané pracovní smlouvy, které trvají nejméně rok. I tak je to ale zhruba pětinásobek toho, co by si vydělali doma v Indii.

Náklady na život jsou však v Emirátech výrazně vyšší než v Česku. V zemi také není pro cizince stanovena minimální mzda. Firmy tak mohou legálně nabírat zaměstnance ze zahraničí za asbolutně minimální platy.

Je to vůbec Dubaj?

Sama jsem pak navštívila čtvrť Al Quoz v Dubaji, kde žije mnoho dělníků ze třetích zemí. Najednou jsem si vůbec nepřipadala jako v Dubaji.

V ulicích byl na Dubaj velký nepořádek, a když jsem si bezútěšné okolí začala fotit, hned se ozvalo několik dělníků, ať toho nechám. Všude byl také velký zápach a tamní obyvatelé na mě neustále cosi pokřikovali. Poprvé za celou dobu v Emirátech jsem se necítila bezpečně.

Zakázané vztahy

Dělníci se zase asi cítí dost osamoceně. Ankidd mi prozradil, že na ubytovnách mezi nimi často vznikají homosexuální vztahy. Manželky totiž většinou zůstávají doma. O homosexuálních vztazích dělníků jsem mluvila i s Kateřinou Barošovou, která v Dubaji deset let žila a pracovala zde jako průvodkyně.

“Když se jedete podívat, kde žijí například taxikáři, kteří jsou na tom hned po dělnících nejhůř, tak budete překvapení. Okolo ubytoven se muži drží za ruce, osahávjí se a líbají na veřejnosti,” řekla Kateřina pro Bold News. Homosexualita se přitom v zemi přísně trestá.

Rasová segregace

V Abú Dhabí se mnou komunikoval i Brian, který pochází z Cambridge ve Velké Británii. Ten se do Emirátů přistěhoval také za lepší prací. “Pokud jsi Evropan, mluvíš dobře anglicky a ještě máš vysokou, tak máš vyhráno. Vezmou tě tady na manažerskou pozici a plat budeš mít vyšší než 20 tisíc dirhamů,” nechal se Brian slyšet pro Bold News. S platem nějakých 125 tisíc korun už se dá vyžít i v Dubaji. Posléze jsem se Briana doptávala, jak jsou na tom právě lidé ze třetích zemí.

Přiznal, že je jako Brit z "druhého spektra" místních zaměstnanců. “Určitě se tady mají lépe než doma. Ale budu upřímný. Je to tady rozdělené. Nejlépe placené pozice dostávají bílí, o něco níže jsou Asiati, pak lidé z Afriky a ty absolutně nejhorší pozice zastávají Indové, Pákistánci a lidé z Bangladéše. Není to moc humánní, ale nebudu lhát, já jsem za to rád. Mám se tady líp než v Británii,” dodal Brian.

Když jednou nahlédnete do čtvrtí, kde žijí místní dělníci z různých koutů světa, vidíte najednou Abú Dhabí a Dubaj jinak. Mnoho lidí považuje právě například Dubaj za vrchol luxusu, ve kterém by chtěli žít. V zemi se přitom nedodržují základní lidská práva a naprosto legálně zde funguje rasová segregace. Uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že pocházím z Evropy. Jako Evropané sem jezdíme na dovolenou, obdivujeme luxusní paláce a netušíme, co za nimi je. Odloučení od rodiny a vynucená homosexualita je asi to nejmenší.