Marie Terezie patří k nejvýraznějším historickým osobnostem českých i evropských dějin. Na trůn nastoupila v pouhých 23 letech. Po usednutí do čela habsburské monarchie musela čelit válkám o své dědictví a během své vlády postupně proměnila fungování státu. Zavedla povinnou školní docházku, reformovala armádu a zasáhla i do každodenního života obyvatel. Vedle panovnických povinností byla ale také matkou šestnácti dětí a manželkou.

Jediná žena korunovaná českou královnou 

Marie Terezie nastoupila na habsburský trůn v roce 1740 po smrti svého otce Karla VI. Na vládnutí přitom během svého dětství a dospívání nebyla nikterak důkladně připravována. Její rodiče totiž dlouho očekávali mužského dědice. Místo politických věd se v mládí věnovala mimo jiné hudbě, zpěvu a tanci. O to náročnější byl začátek její vlády. Její nástup na trůn neuznaly některé evropské mocnosti a monarchie se brzy ocitla ve válce. Marie Terezie však dokázala svou pozici uhájit a postupně se stala jednou z nejvlivnějších evropských panovnic.

V roce 1743 byla v Praze korunována českou královnou. Svatováclavskou korunu jí při slavnostním obřadu vložil na hlavu olomoucký biskup Jakub Arnošt z Lichtenštejna. Byla jedinou ženou, která byla královnou českých zemí korunována tímto způsobem.

Povinná školní docházka 

Jedním z nejznámějších odkazů Marie Terezie je reforma školství. V roce 1774 vydala Všeobecný školní řád, který zavedl povinnou školní docházku pro děti ve věku od šesti do dvanácti let. Týkala se chlapců i dívek, přestože dostupnost vzdělání se v praxi i nadále lišila podle místa bydliště a společenského postavení rodin. Cílem reformy bylo mimo jiné rozšířit základní vzdělání a připravit obyvatele na život v proměňující se monarchii. Školy získaly jednotnější pravidla a rozvíjely se také nové učební materiály.

Marie Terezie ale neovlivnila jen školství. Její vláda přinesla změny ve státní správě, armádě i evidenci obyvatel. V roce 1754 se uskutečnil první soupis obyvatelstva na celém území habsburské monarchie. O několik let později začalo také číslování domů, které mělo usnadnit správu a evidenci obyvatel. 

Šestnáct dětí 

Marie Terezie měla se svým manželem Františkem Štěpánem Lotrinským celkem šestnáct dětí – jedenáct dcer a pět synů. Dospělosti se ale dožila jen část z nich. Panovnice tak strávila významnou část svého života těhotenstvím, porody a péčí o početnou rodinu, aniž by se vzdala svých vladařských povinností.

Mezi její nejznámější potomky patřil syn Josef II., který se později stal císařem a pokračoval v reformách monarchie. Její dcera Marie Antoinetta se provdala za francouzského krále Ludvíka XVI. a stala se jednou z nejznámějších postav francouzské revoluce. V roce 1793 byla popravena gilotinou. Sňatky mezi evropskými panovnickými rody přitom nebyly jen rodinnou záležitostí. Šlo také o nástroj zahraniční politiky, kterým evropské dynastie upevňovaly spojenectví a svůj vliv.

Šťastné manželství

Manželství Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským bylo podle dochovaných svědectví velmi šťastné. Znali se od dětství a jejich vztah se odlišoval od řady evropských sňatků napříč vládnoucími dynastiemi, v nichž hrály hlavní roli politické zájmy.

František Štěpán se věnoval také hospodářství a podnikání, zatímco Marie Terezie nesla hlavní odpovědnost za vládu. Jejich vztah ale nebyl bez komplikací. František měl milostné aféry, které panovnici podle historických svědectví trápily. Když její manžel v roce 1765 zemřel, Marie Terezie jeho ztrátu nesla velmi těžce. Začala nosit černé šaty a vdovský oděv už neopustila. Svého manžela přežila o patnáct let a do konce života si uchovávala vzpomínku na jejich společné roky.

Silnější armáda i omezení roboty

Vláda Marie Terezie ale nebyla jen o reformách a rodinném životě. Během svého života vedla několik nákladných válek, především s Pruskem. Válka o rakouské dědictví připravila Habsburky o většinu Slezska a následující sedmiletá válka její výsledek nezvrátila.

Válečné zkušenosti přiměly panovnici k rozsáhlým změnám. Posilovala armádu, sjednocovala její organizaci a reformovala státní finance. Monarchie potřebovala stabilnější příjmy, a proto se proměňoval také daňový systém a evidence obyvatel.

Změny se dotkly i venkova. Robotní patent z roku 1775 upravil povinnosti poddaných vůči vrchnosti a v řadě případů jejich pracovní zatížení omezil. Poddanství ani robota však za Marie Terezie nezanikly. K zásadnímu zrušení robotních povinností došlo až v revolučním roce 1848. Její reformy navíc nebyly vždy pokrokové v dnešním slova smyslu. V roce 1758 například nařídila Židům v některých částech monarchie nosit zvláštní označení. Nejčastěji šlo podle Židovského muzea v Praze o žlutý proužek nebo stuhu na oblečení. 

Proměna monarchie

Marie Terezie zemřela ve Vídni 29. listopadu 1780 ve věku 63 let. Pohřbena byla v císařské hrobce kapucínského kláštera po boku svého manžela Františka Štěpána.

Za čtyřicet let vlády se její monarchie proměnila v řadě oblastí, od školství a armády až po správu státu a výběr daní. Ne všechny reformy přinesly okamžité výsledky a některé zůstaly nedokončené. Přesto vytvořily základ pro další proměny, na které navázal její syn Josef II.