Kristián Sušer je číslem tři pirátské kandidátky v Jihočeském kraji. Je předsedou Mladého Pirátstva a pracuje jako asistent poslance Jakuba Michálka. Studuje politologii a veřejnou politiku. Je mu 22 let.
"Moje priority jsou dostupnost psychiatrické a psychologické péče, podpora vratných studentských grantů a obrana lidských práv," napsal Kristián ve svém medailonku pro projekt 30 pod 30.
A mezi třicet nejúspěšnějších se také dostal. My jsme se Kristiána ptali, proč si zvolil zrovna Pirátskou stranu, zda jeho strana ve vládě pětikoalice neselhala, a i na to, proč by dneska měli Piráty volit zrovna mladí lidé.
Kdy jste se začal zajímat o politiku a kdo za to mohl?
Já na tuhle otázku vždycky hrozně nerad odpovídám, jelikož kolem sebe vidím spoustu lidí, které k politice přivedl nějaký příběh nebo nějaká inspirativní osoba. Mně úplně ne.
Já jsem si po tom hořkosladkém vítězství v roce 2021, kterým si Piráti prošli kvůli kroužkování v koalici se Starosty, prostě řekl, že bych jim chtěl pomoct. Že to je vlastně jediná strana, se kterou souzním, a že mám ve svém životě určité množství času, které můžu vynaložit na pomoc téhle politické partě, která reprezentuje moje zájmy a práva.
Tak jsem se spojil s Piráty. Sešel jsem se s jednou kolegyní z Prahy a ta mi řekla, že existuje i nějaká mládežnická organizace Mladé Pirátstvo, kterou jsem do té doby vůbec neznal. Nasměrovala mě tam a já jsem se začal angažovat primárně u Mladého Pirátstva.
Potom jsem se ještě nechal přeřadit z Prahy do Jihočeského kraje, odkud pocházím, protože jsem začal vnímat, že to zastoupení v jiných krajích je u Pirátů mnohem potřebnější. A po dvou letech, co jsem se snažil angažovat a zapojovat, jsem se dostal až k tomu, že jsem se stal předsedou Mladého Pirátstva. Teď kandiduji jako trojka v Jihočeském kraji.
Předtím jste třeba už jako dítě školou povinné nějaký zájem o politiku projevoval?
Asi až koncem studia na gymnáziu, jinak šla politika mimo mě. A až během studia na vysoké škole, tedy někdy v prváku na VŠE, jsem opravdu začal vnímat politická témata, a to přímo skrze univerzitu.
Studoval jsem rok na Národohospodářské fakultě ekonomii, ještě když tam byl děkanem Miroslav Ševčík. To tam byla politika cítit i ve výuce. A já jsem si říkal, že s tím úplně nesouzním. Během studia jsem se pak rozhodl, že chci tu školu změnit. A zároveň jsem si řekl, že bych se chtěl začít politicky angažovat. Takže to bylo až na přelomu mých devatenácti a dvaceti let.
Jak ten přijímací proces u Pirátů probíhal?
U Pirátů je to strašně jednoduché, rychlé a velmi otevřené. Napsal jsem přes webový formulář, okamžitě se mi ozvala kolegyně, sešli jsme se na kafe, trošku jsme si popovídali, ptala se mě na témata, která mě zajímají.
Samozřejmě si také ověřila, jestli jsem kompatibilní se stranou, jestli se nějak zásadně nerozcházíme v názorech. Nasměrovala mě, kde všude se můžu zapojit, řekla mi o Mladém Pirátstvu, kam jsem se pak taky přidal. A to bylo vlastně všechno.
A pak jste měl ten rok nějakou čekací lhůtu, než jste byl přijat?
Ne, vůbec ne. My žádnou takovou čekací lhůtu nemáme. To mají třeba Starostové. My máme dva statusy, buď je člověk registrovaný příznivec, nebo přímo člen strany. Já jsem nejdřív začal jako registrovaný příznivec, protože jsem si to chtěl nejdřív osahat, jestli ta strana je taková, jakou si ji představuju. Registrovaným příznivcem jsem se stal hned po té první schůzce.
Když jsem se potom chtěl stát členem strany, tak to proběhlo v naší jihočeské buňce, tam mě trochu víc „grilovali“, ptali se na různé názory, postoje k aktuálním věcem. A pak jsem se stal členem. Takže u nás to je hned začerstva, nemáme žádné čekací lhůty. Byl to velmi jednoduchý a přátelský proces.
Četl jsem o vás, že se dost zajímáte o LGBT+ problematiku. Souvisí to nějak právě s výběrem Pirátské strany?
Neřekl bych, že to byla primární věc, proč jsem si vybíral Pirátskou stranu. Ale samozřejmě hraje to klíčovou roli, protože já sám jsem gay, mám ve svém okolí spoustu queer lidí a to, jestli strana reprezentuje a hájí zájmy téhle skupiny osob, u mě hraje roli.
A hrála tu roli i v minulosti jak při volbách, tak při tom rozhodování, jestli se přidat, nebo ne. Myslím si zkrátka, že jsme strana, která queer lidi zastupuje nejlépe a nejkonstruktivněji.
Říkal jste, že vám bylo líto toho debaklu v roce 2021, tedy toho, že se do Sněmovny dostali jen čtyři Piráti. Co jste pak říkal tomu, že šli Piráti do vlády pětikoalice? Bylo to dobré rozhodnutí?
Já jsem k tomu dřív měl ambivalentní postoj, ale teď, když se na to zpětně koukám, tak to smysl mělo. Po tom našem odchodu se v té vládě začaly dít docela šílené věci. Teď třeba docela koukáme na kauzu bitcoin. Potom tady máme různé přestřelky ODS se Starosty. Když jsme odešli, tak pár týdnů poté si tam i s opozičními stranami odhlasovali to, že se nebudou regulovat zakázky, když jsou lidi ve střetu zájmů. A myslím si, že jsme tam i předtím protlačili spoustu věcí a spoustě škodlivých věcí jsme naopak zabránili, třeba školnému nebo vyššímu zdražování jízdného.
My jsme kandidovali v koalici. To, že Starostové dostali ty preferenční hlasy, je jedna věc, ale nám dalo mandát 800 tisíc lidí. A myslím si, že naší povinností bylo do té vlády jít. A rozhodně to nebylo nadarmo, že bychom tam jenom seděli v rohu a nic nedělali.
Máme za sebou spoustu výsledků. Takže teď zpětně to naše vládní angažmá hodnotím jako velmi pozitivní a přínosné. A ukazuje se to na tom, že máme i z té vlády reálné výsledky a některé z nich i koalice Spolu označila za dobré, včetně třeba digitalizace.
Když se ale vrátíme k té nešťastné digitalizaci stavebního řízení, kterou měl na starosti Ivan Bartoš, tak to moc úspěch nebyl. Berete to dnes jako selhání, nebo jako kudlu do zad, jak o tom někteří Piráti mluvili?
Já bych to nebral jako selhání. Ivan Bartoš všechny tyhle věci reflektoval a přiznal, že to nebylo dokonalý, že tam byly nějaký chyby. A bylo vidět, že to asi nebylo úplně čistě provedeno ten vyhazov.
Mám za to, že to nebylo primárně kvůli tomu, že by ta digitalizace byla nějak zpackaná nebo nefunkční. Sama koalice Spolu pak tu digitalizaci hodnotila tak, že je z 80 procent hotová. Teď vidíme, že systém odbavuje pět tisíc žádostí týdně. A potom se tam ukazovaly další věci, které se týkaly zakázek, a tak dále. Takže já bych to selháním nenazýval. Z mého pohledu to bylo spíš ze strany těch zbylých vládních uskupení porušení koaliční smlouvy.
Proč by dneska měli lidé jít a volit Piráty?
Protože když se tak rozhlédnu kolem sebe, tak my jsme jediná strana, která přináší skutečné odpovědi na problémy běžných lidí. Ať už jsou to vysoké náklady, problematika bydlení nebo bezpečnosti. My jsme jediná strana, která má za sebou odborníky a má jasný plán, co s těmito věcmi udělat. A máme výsledky, ať už z doby, kdy jsme byli ve vládě, nebo celkově za posledních osm let, co jsme v parlamentu.
Na rozdíl od hnutí ANO, které jede čistý populismus a program vůbec nezveřejnilo (rozhovor vznikal v červenci tohoto roku, pozn. red.). Na rozdíl třeba od koalice Spolu, která má program postavený jen na tom, že chtějí porazit Andreje Babiše, ale pak se nejsou schopni shodnout na základních otázkách. Třeba tak zásadních, jako je daňová politika nebo ukotvení České republiky v Evropské unii a v eurozóně, jako je Green Deal, manželství pro všechny... Je tam toho spoustu, na čem se strany Spolu neshodnou. A to je za mě špatně.
Kandidujete jako trojka v Jihočeském kraji. Co to pro vás znamená?
Znamená to pro mě obrovskou příležitost. A hlavně nám to ukazuje, mně i mému okolí, že Česká pirátská strana jenom nemluví o tom, že by myslela na mladé, nedělá si na nich PR, ale že jim skutečně dává prostor a možnost se těmi politiky stát.
V poslední době se čím dál víc mluví o mladé generaci. A ukazujete to nakonec i vaší iniciativou 30 pod 30. Za mě je to skvělý. Ale pořád nám chybí mladí lidé v politice. V minulém parlamentu jsme měli jenom tři lidi, kterým bylo pod třicet let, když byli zvoleni. To je strašně málo.
A ta témata mladé generace, i když se můžou různě otevírat, tak se nezačnou skutečně řešit, dokud se ti mladí lidé nedostanou do parlamentu, do krajských zastupitelstev, do obecních zastupitelstev. Pro mě to znamená obrovskou příležitost a potvrzuje mi to, že ta strana, kterou jsem si vybral, je ta správná. Protože mladým lidem skutečně dává prostor, a nedělá si na nich jen PR.
Kolik byste si ve Sněmovně ideálně představoval mladých poslanců po volbách? Tedy těch, kterým je pod třicet?
No, ideálně víc, než jich bylo v tom minulém období. A já vidím, že i za jiné strany kandidují mladí lidé, i když ne vždycky z úplně volitelných míst. Nevím, kolik by jich ve výsledku mělo být. Ale asi bych to shrnul tak, že rozhodně víc než v minulém období. Co nejvíc. A hlavně co nejvíc za Českou pirátskou stranu.
Co byste mladým lidem vzkázal, aby k těm volbám šli?
Aby jim to nebylo jedno. Jelikož jsme mladí, tak se nás politika dotýká mnohem víc než třeba starší generace, protože tady budeme žít déle. A nesmíme za sebe nechat rozhodovat ostatní. Musíme o svém životě rozhodovat sami a musíme si zvolit strany, které skutečně hájí zájmy mladých lidí a myslí na delší období, než jsou jen ty čtyři roky.
A proč by měli mladí volit Pirátskou stranu?
No, protože jsme jediná strana, která nabízí skutečné řešení problémů běžných lidí a skutečně myslíme na mladé. Měli jsme v tom výsledky. Zabránili jsme školnému, zdražování dopravy nebo i koncertů. A máme plán, jak zlepšit mladým život, aby jim zůstalo víc peněz v kapse. Díky našemu ekonomickému balíčku, ať už je to zvyšování slevy na poplatníka, peníze z emisních povolenek nebo třeba zvýhodnění penzijních fondů, můžou studenti a mladí lidé, kteří třeba bydlí sami v nájmu, ušetřit až deset tisíc korun ročně.
A samozřejmě budeme hájit jejich zájmy, aby se tady nezavádělo třeba školné, o kterém někdo občas lavíruje. Chceme podpořit vysoké školy a koleje, aby na nich bylo místo. Chceme zavádět studentské vratné granty, což je jedna z hlavních věcí, kterou prosazujeme skrze Mladé Pirátstvo. Ty studentské vratné granty, což je model ze Švédska, mají vést k tomu, aby i děti z horších socioekonomických poměrů, pro které je v roce 2025 nepředstavitelné studium na vysoké škole, protože by si nemohly dovolit ani kolej, ani nájem, tak aby studovat mohly.
Abychom tak dostali co nejvíc potenciálních talentů na vysoké školy a potom i do práce. To je jeden za našich cílů.
