Dominik Kolder kandiduje za ODS na 7. místě kandidátky Spolu v Moravskoslezském kraji. Je poradcem a asistentem senátorského klubu ODS a TOP 09 a živí se i jako mezinárodní tenisový rozhodčí. Je mu 25 let.
"Jako mezinárodní tenisový rozhodčí, který stál na jednom kurtu s Federerem, Nadalem nebo Djokovičem, rozhodně vím, jak má vypadat fair play hra. To dnešní Sněmovně sakra chybí. Vystudoval jsem dvě univerzity, mluvím několika jazyky a taky dneska už čtvrtým rokem pracuju v Senátu. Zkušenosti, tah na branku a chuť měnit věci k lepšímu mám. Tak pojďme ty dinosaury taky trošku obměnit!" napsal Dominik do svého medailonku pro projekt 30 pod 30.
A mezi třicítku úspěšných se díky hlasujícím také dostal. My jsme se Dominika ptali na to, co vidí jako největší chybu koaliční vlády, ale i na to, co Občanská demokratická strana dneska nabízí mladým lidem.
Kdy jste se začal zajímat o politiku a kdo za to může?
Za to asi může moje okolí. Bylo to někdy v patnácti letech, kdy jsem se o politiku začal zajímat víc a může za to i můj táta, který už je v ODS strašně dlouho. Já jsem ale dokonce teď nedávno našel psaníčka ze školky, kde se nás paní učitelky ptaly, čím bychom chtěli být, až vyrosteme. Napsal jsem, že bych chtěl být prezident, což už tedy teď nechci.
Teď mířím spíš k té legislativě, k tomu, abych byl poslancem. Každopádně ten vážnější impuls byl asi táta. Politika u nás v domácnosti byla prostě jasným tématem. Můj bratr, který je o osm let starší, začal studovat politologii a ekonomii. Já jsem pak šel v jeho šlépějích a vystudoval dvě vysoké školy. Tím, jak se to doma všechno probíralo, tak mě to vlastně neminulo.
Táta je ještě v politice nějak aktivní?
Je v širším vedení ostravské ODS, ale jinak už ne. Není aktivní politik v tom smyslu, že by byl někam zvolený.
Pamatujete si tedy, kdy jste se začal zajímat konkrétně o ODS?
To bylo právě kolem těch patnácti let, kdy jsem už vstoupil do mládežnické organizace Mladí konzervativci, pak jsem později vstoupil také do Mladé ODS.
Neměl jste k politice jako mladý nikdy naopak odpor?
Myslím si, že pokud jde o špinavou politiku, tak k té má odpor asi každý. Ale já jsem to měl jako spousta jiných mladých lidí, kteří vstupovali do politiky s nějakými ideály, možná trošku i s naivitou, ale hlavně s vůlí „to“ změnit.
A s tím vstupuju i na tu kandidátku do Sněmovny. I když z té naivity už jsem se, řekl bych, i dost poučil. Už i v mém věku jsem si prošel nějakými pády a vzestupy, což mě hrozně posílilo, a doufám, že to teď to budu moct zúročit i v té následující kampani a třeba i v práci poslance.
Jak to vaše přibližování k ODS vypadalo konkrétně?
Nejdřív jsem vstoupil do místního sdružení Ostrava-jih, kde byl tehdy předsedou Honza Dohnal, dnešní primátor Ostravy. Z té části Ostravy jsem sice nebyl, ale měl jsem tam hodně známých a v té organizaci byl i táta, takže ta volba byla v ten moment logická. Pak jsem ale přešel do místního sdružení ODS v Porubě, protože celý život bydlím v Porubě, jsem rodák z toho obvodu a byla to taková moje srdcovka.
V tom obvodu jsem následně kandidoval i do zastupitelstva, i když neúspěšně. Ale jsem tam doteď, protože tam utváříme z mého pohledu dobrý tým. Vždycky, když přijímáme nové členy, tak se snažíme, aby to bylo hodně přátelské, rodinné prostředí, a ne výslech jak na ústředním výboru Komunistické strany.
Jak jste potom přijal, když v roce 2021 vstoupila ODS do koalice Spolu? Bylo to z vaší strany jednoznačné „pro“?
Já jsem se vlastně asi cítil stejně jako někteří moji vrstevníci, kteří byli tehdy přímo ve volebním štábu. Z těch fotek a videí bylo zřejmé to nadšení a úsměvy a přesně tak nějak to provázelo i mě doma v Ostravě, kde jsme výsledky sledovali.
Ta naděje, se kterou jsme volili, abychom se zbavili Andreje Babiše a nastavili tady nějaký nový směr, se naplnila. A já doufám, i když vím, že to vládnutí těch pěti, respektive čtyř stran nebylo úplně jednoduché, že pořád těm lidem dokážeme vysvětlit i to, jaké výhody a jaké benefity jsme jim přinesli. A že jak někdo říká, „ano, bude líp“, tak my říkáme „ano, ale může být i o dost hůř“. Však se podívejme třeba k našim sousedům na Slovensku.
Co se tedy konkrétně z vašeho pohledu té vládě nepovedlo?
Já si myslím, že to byla hlavně komunikace. Hodně jsme se báli vystupovat, hlavně na tom začátku. Dělali jsme to hrozně jakoby tajemně. Nedostávaly se ven pozitivní věci.
Ta nedůvěra z toho předešlého vládnutí a z té zmatené komunikace předešlé vlády byla asi tak velká, že jsme to asi dost podcenili. Takže se nepovedla určitě komunikace a z toho taky těžily opoziční strany.
Jak se v kampani angažujete vy sám, jak tu komunikaci měníte?
V červenci to bylo slabší asi jako ve všech stranách, to přiznávám. Ale já jsem už předtím v regionu nastartoval svoji osobní kampaň "od dveří ke dveřím". Snažím se vytipovávat obce, ve kterých by koalice Spolu mohla teoreticky uspět a kde má smysl za to bojovat. Tam se snažíme jezdit i s našimi dobrovolníky, bavit se s tamními lidmi. Někdy jsou ty reakce pozitivní, někdy negativní. Já teda většinou slýchávám spíš pozitivní odezvu.
I když to byl pro mě trochu výstup z komfortní zóny, tak mi ten typ kampaně začal sedět a chci v něm pokračovat až do voleb. Chtěl bych objet velkou část Moravskoslezského kraje a na konci se i zaměřit primárně na to, odkud jsem, tedy na Ostravu, dělat tu door to door kontaktní kampaň i tam.
Co vlastně dnešní ODS nabízí pro mladé lidi?
Já lidem v kampani říkám, že když ODS dokázala zvolit do popředí kandidátky v Moravskoslezském kraji mě jako mladého člověka, tak to vlastně i znamená, že se dokáže přizpůsobit i těm novým trendům a přinést nějaké nové myšlenky, kterým jsme se z mého pohledu třeba za ty čtyři roky úplně nevěnovali.
Jde například o sport. I když v Poslanecké sněmovně jsou někteří sportovci, tak si nemyslím, že se tomu naše vláda nebo Poslanecká sněmovna úplně věnovaly. Já pocházím ze sportovního prostředí, jako mezinárodní tenisový rozhodčí, mám trošku vhled a i názor, že ty peníze, které by do toho sportu jít mohly, tam prostě nejdou. Což je za mě veliká škoda, protože to může přinášet různé benefity.
Druhým velkým tématem pro mladé je z mého pohledu umělá inteligence. Já pracuji i jako asistent našeho senátorského klubu a my jsme letos v Senátu pořádali velkou konferenci k umělé inteligenci, kde jsme chtěli propojit hlavně byznys, akademickou sféru a i veřejnou sféru. Šlo nám o to, aby se tam ti lidé potkali a řekli si, co od sebe vzájemně potřebují.
Vyslali jsme takovou první vlaštovku k tomu, aby Česká republika v AI hrála v Evropě zatím alespoň teoreticky prim. Já tady v tom tématu vidím mnoho příležitostí, protože si myslím, že oproti například Americe nebo Číně nám Čechům tady v Evropě ten vlak ještě úplně neujel. A opravdu tady podle mě existuje reálná šance, jak z České republiky udělat globální AI hub. To ale bohužel bez nějaké větší podpory veřejného sektoru nepůjde.
Dále je z mého pohledu velké téma duševní zdraví. Tomu bych se chtěl taky věnovat, i když na to úplně expert nejsem. Každopádně to vnímám jako jeden z hlavních problémů mladé generace a myslím si, že bychom to měli ve velkém řešit.
Hodně mladých lidí tu jmenovala jako nejpalčivější problémy bydlení nebo vzdělávání…
Určitě. Bydlení mám ve svém programu i na svých webových stránkách jako jedno velké téma. A samotného mě to trápí. Nemám takový příjem, abych si například mohl dovolit hypotéku. Ceny nemovitostí rostou a ty příjmy takovým tempem určitě ne.
Stát by tady neměl regulovat, ale měl by naopak ty zákopy nějakým způsobem odstraňovat. Například to, že bychom jenom pro mladé rodiny snížili DPH na první bydlení třeba na nula procent, by mohlo být jedním z konkrétních kroků, které bychom pro mladé mohli udělat. A já si myslím, že když budeme mít v Poslanecké sněmovně víc a víc mladých poslanců, tak se nám to brzo povede.
Kolik by těch poslanců do třiceti let mělo ve Sněmovně po volbách být?
Pokud se nemýlím, tak v tom posledním volebním období byli tři poslanci pod třicet let. A už vlastně nejsou, protože jim je dneska přes třicet. Takže kdyby z těch dvou set lidí, kteří tam sedí, bylo takových aspoň dvacet, kterým bude pod třicet, tak by to za mě bylo úplně super. Kdyby deset, tak je to stejně nějaká síla, se kterou už ty politické strany musí počítat.
Co byste vzkázal mladým lidem, aby k těm volbám vůbec vyrazili?
Já bych jim vzkázal to, ať hlavně nenaskakují na hodně laciná hesla některých hnutí a stran. Nebudu konkrétní, ale aby si opravdu těsně před volbami našli pár minut ve svém životě a racionálně vyhodnotili, která ta volba je pro ně nejlepší. A nejen pro ně, ale hlavně pro jejich a celkově pro naši budoucnost.
