Lucie Bartošová kandiduje za ODS na pátém místě kandidátky Spolu v Libereckém kraji. Je studentkou politologie a politického marketingu, v ODS se také specializuje na oblast školství. Je jí 25 let.
"Moderní školství je klíčem pro prosperující společnost. A o to se chci zasazovat. Zároveň chci politiku otevírat mladým lidem, kteří jsou naší budoucností," napsala Lucie do svého medailonku k projektu 30 pod 30. A do finálové třicítky se nakonec také probojovala. My jsme se jí zeptali na to, kdo nebo co ji přivedlo právě k ODS, a také na to, kolik by ideálně mělo být po volbách ve Sněmovně mladých poslanců.
Kdy jste se začala zajímat o politiku a kdo za to může?
Aktivně jsem se vlastně o politiku začala zajímat až na vysoké škole, protože jsem šla studovat politologii a mezinárodní vztahy. A do aktivní politiky mě pak dovedla moje tehdejší spolužačka, která je teď předsedkyní Mladé ODS v Libereckém kraji.
Přivedla mě do své skupiny a já jsem zjistila, že jsou to fajn lidi, se kterými mám společné názory i hodnoty. Přirozeně jsem se tam začlenila. Později jsem se pak zapojila do jedné senátní kampaně tady v Liberci a nakonec jsem se přihlásila i do strany.
Měla jste nějaké tendence k politice už v dětství nebo v rodině?
Podle rodičů jsem už jako malá měla velké sny o tom, že jednou budu dělat něco užitečného, něco, co změní svět. Politika to přímo tehdy nebyla, ale chtěla jsem být hybatelem změn. Takže určitě v tomhle smyslu tam nějaká představa byla.
Čím vás ODS kromě vaší spolužačky přesvědčila?
My jsme se nejdřív hodně bavili o hodnotách a vizích, které ODS zastává. Já pocházím z podnikatelské rodiny, takže prostředí bylo k tomu nějakým způsobem nakloněné. Ty vize, které ODS má, se částečně odrážely i u nás doma. Můj táta je podnikatel a jeho přístup k ekonomice a dalším věcem byl velmi podobný tomu, co ODS zastává.
Postupem času jsem zjistila, že s těmi hodnotami a idejemi opravdu souhlasím. Lidé se mě často ptají, co mě k tomu přivedlo, a já jim vždycky vyprávím tenhle příběh. Většinou pak říkají „aha, to není nic průlomového“. A přesně to mě na tom asi baví. Že je to takové přirozené.
Jak vypadal váš první kontakt s ODS? Můžete popsat, jak jste do strany vstupovala?
První kontakt s velkou ODS jsem měla přes onu zmíněnou senátní kampaň, kterou jsme dělali pro naši kandidátku v libereckém obvodu. Stala jsem se asistentkou kandidátky, starala jsem se o sociální sítě, domlouvala schůzky a objela s ní celou kampaň. Během volebního štábu jsem se setkala i s dalšími lidmi z ODS.
Osobně mě nejvíc ovlivnil starosta Frýdlantu, kde sama žiju. Je to člověk z ODS, který je na radnici už patnáct let. On mě vzal pod svá křídla, dal mi prostor a šanci, protože viděl, že mám chuť a můžu být pro místní sdružení perspektivní. Myslím, že jsem měla štěstí na lidi kolem sebe, kteří mě v té cestě podporují.
Jak pak dopadly ty senátní volby?
Naše kandidátka Martina Motshagen skončila třetí, což je sice neúspěch, ale když vezmu v potaz počet hlasů, udělali jsme nejlepší výsledek za poslední dvoje nebo troje volby. A to vše za měsíc a půl práce, což je opravdu krátká doba na pořádnou kampaň. V Libereckém kraji, který pro ODS není úplně jednoduchý, to byl podle mě dobrý výsledek.
Martina je sice členka naší strany a zároveň majitelka nadace, ale do té doby nebyla moc známá, takže i z toho pohledu udělat takový výsledek bylo podle mě slušné.
V kampani do sněmovny v roce 2021 jste tedy ještě nebyla?
Ne, nebyla. To jsem ještě sledovala tak trochu zpovzdálí, aktivně jsem ještě nepomáhala.
Co jste říkala, když šla ODS do tehdejších voleb v koalici Spolu?
Když jsem četla rozhovory s Petrem Fialou a slyšela důvody, proč koalici složil, tak to chápu. Neříkám, že s tím vždycky souhlasím, ale pokud je motivací porazit Andreje Babiše, tak to za mě racionálně dává smysl.
Chápu i kritiku těch, kdo proti tomu byli, a zároveň chápu, proč to Petr Fiala udělal. Upřímně mám takový ten formální postoj, kdy vím, že když budeme „spolu“, tak propad hlasů bude menší, a to nám pomůže. Ale zároveň mám i hodnotové výhrady k některým věcem, které prosazují ostatní dvě strany.
Co se podle vás pak koaliční vládě za ty čtyři roky povedlo a co jí naopak vůbec nešlo?
Já sama se v ODS zabývám oblastmi, které jsem studovala na vysoké škole, což jsou hlavně mezinárodní vztahy a bezpečnost. A v těchto oblastech jsme byli a jsme silní. Jsem ráda, že jsme vrátili České republice takový respekt, jaký by z mého pohledu měla mít.
Myslím si, že hodně dobré práce odvedli i konkrétní poslanci, třeba Jirka Havránek, co se týče reformy stavebního zákona a připravované koncepce podpory bydlení. Líbily se mi i plány navrhované reformy od naší paní poslankyně Renáty Zajíčkové, se kterou vlastně i úzce komunikuji a dá se říct, že i spolupracuji.
Co se týče důchodové reformy, i když je to nepopulární věc, tak za mě byla potřeba. Asi jsme hasili požár, který mohl být ještě větší. Chápu negativní reakci společnosti, ale musíme myslet na víc než dva kroky dopředu. A přijde mi, že i já se tohle celý svůj život nějakým způsobem snažím dělat. Snažím se to proto takhle vysvětlovat i svému okolí s tím, že chápu, že se teď lidem třeba odchod do důchodu ve vyšším věku nelíbí, ale cesta zpět není.
Co z vašeho pohledu dělala vláda špatně?
Já si myslím, že jsme se asi dostatečně nechválili za ty věci, které se nám podařily. Zezačátku jsme asi všichni, kdo tuhle vládu volil, byli ke komunikaci dost kritičtí. Jenže spousta z nás podle mě vlastně ani moc neví, jaký ten správný recept na tu komunikaci je. Ale i já si myslím, že jsme se málo chválili a málo jsme prodávali ty věci, které se nám fakt podařily.
Je jasné, že se nepodařilo všechno. A i to by se dalo s pokorou vysvětlovat. Je normální a lidské přiznat i nějakou chybu. Ale zároveň je fajn se i pochválit. Těch věcí, které se podařily, je spousta.
Jsou na liberecké kandidátce Spolu ještě další mladí lidé kolem těch třiceti?
Na jedenáctém či dvanáctém místě je jeden mladý kandidát z topky a potom už je podle mě všem kandidátům nad pětatřicet. Jsme tam vlastně jediní dva takhle mladí členové a možná takové světlé body. A jsem ráda, že tam jsme.
Co dneska ODS z vašeho pohledu mladým nabízí?
Budoucnost. Já si myslím, že ODS vždycky nějakým způsobem myslela dva tři kroky dopředu, což je pro mě jako pro pětadvacetiletého člověka teď velmi zásadní. Já sama řeším, co bude za dva, tři roky, až vypadnu ze vzdělávacího systému a půjdu do práce. Ale vláda by měla myslet i na to, co bude za deset, za patnáct let. A to si myslím, že ODS nabízí.
Nechceme zbytečně rozhazovat peníze. Chceme uvažovat o tom, jak s financemi nakládat, jak mít do budoucna jasnou strategii třeba zrovna ohledně bydlení. U ostatních stran to možná vidím jen v náznacích, ale určitě ne tak, abych s tím mohla souhlasit. Pro mě prostě ODS nabízí budoucnost.
Myslíte si, že by se na těch tématech, která se týkají mladých, dohodli mladí lidé napříč stranami lépe než ti matadoři dneska?
Já, když se setkávám s mladými z různých stran, tak mám pocit, že ta názorová shoda se hledá snáz. Dokážeme spolu lépe komunikovat, možná i proto, že se známe i mimo politiku a často jsme přátelé.
Takže říkám, že se nám asi komunikuje snáz a snáz se hledají i kompromisy než u lidí, kteří teď sedí v parlamentu. A asi je fakt, že kdyby do parlamentu přišlo víc mladších lidí, tak by se mohl posunout i celkový vývoj v těch tématech, která mladé trápí.
Jaký by byl z vašeho pohledu ideální počet poslanců do třiceti po volbách?
Já bych řekla, že ideálně by jich měla být aspoň jedna čtvrtina. Pokud by ten poměr měl opravdu odrážet složení společnosti, tak si myslím, že jedna čtvrtina by byla slušná.
To je padesát lidí, jestli dobře počítám. No tak uvidíme. Co byste mladým lidem vzkázala před volbami, aby k nim šli? Třeba i těm, kteří k volbám jít nechtějí.
Vždycky, když se s přáteli bavím o tom, jestli půjdou volit nebo ne, tak mi často přiznávají, že asi ne. Já jim říkám: „Ty jo, vždyť je to vaše občanské právo, proč ho nevyužít?“ Podle mě je to věc, na kterou se často zapomíná.
Je to fakt naše právo a je to právo velmi důležité. Za mě je škoda, že se nevyužívá víc. A asi bych těm mladým lidem vzkázala, ať zapřemýšlejí, co jim politika vlastně působí v každodenním životě, a věnují tomu pět nebo deset minut svého času.
