Strana PRO zahájila evropskou kampaň a přidala vrásky na čelo politiků z SPD. Na už tak přeplněnou národoveckou scénu se totiž přidal další hlasitý hráč s potenciálem odlákat menší procento voličů.
Národovecké strany mají nejméně dvě věci společné. Kritizují směřování Česka a EU, zároveň mají v čele silné lídry. Bojují ale o stejné voliče, vznikají mezi nimi tedy složité vztahy. Proto se zřejmě nikdy nedokážou významně spojit.
Národovci před evropskými volbami
Politická strana PRO zahájila evropskou kampaň. Sociální sítě nejvíc zaujala kandidatura a vystoupení hokejového trenéra Vladimíra Růžičky, který prý chce bojovat za české sportovce a národní zájmy.
Lídrem evropské kandidátky je podle očekávání sám předseda Jindřich Rajchl, který je díky pořádání protivládních demonstrací relativně slušně veřejnosti znám. I z evropských voleb chce ostatně udělat referendum o vládě. To ale nebude sám.
SPD má stále navrch
PRO se profiluje jako protivládní, euroskeptická a národovecká strana. Její předseda a zakladatel Rajchl dříve působil v Trikoloře, usiluje o podobně orientované voliče. Trikolora letos v evropských volbách kandiduje s SPD, tato koalice by tedy měla mít oproti PRO lepší výsledek.
SPD obhajuje dva mandáty, do čela koaliční kandidátky postavila bývalého europoslance za Svobodné Petra Macha. Ten by mohl oslovit i umírněnější konzervativní voliče, Okamurova rétorika směrem k Ukrajině pak potěší tradiční tvrdé jádro.
Když je konkurence veliká
Na národoveckém poli ale konkurence přitvrzuje. Na voliče SPD v posledních letech stále intenzivnější cílí i hnutí ANO, kromě PRO navíc v letošních evropských volbách po mandátu sahá i koalice Přísahy a Motoristů sobě. Zisk minimálně jednoho mandátu se čeká od STAČILO!, malé procento národoveckých voličů odlákají i Svobodní. Opět tedy platí, že je národovecká scéna značně roztříštěná. Pro prozápadní a demokratické směřování České republiky je to vlastně dobrá zpráva.
Okamura to chápe a přikládá pod kotel
Větší konkurence v jedné části politického spektra znamená také ostřejší rétoriku. Pouhá kritika vlády a mluvení o vystoupení z EU už totiž SPD k úspěchu ve volbách nestačí. A Tomio Okamura si toho je dobře vědom.
Rozjíždí virální trendy videa na TIkToku, natáčí podcast s influencery z Clash of the stars. Ukrajince označuje za nácky, Rusku by kvůli míru okamžitě ustoupil. A pak si jede takovou tu klasiku ohledně Green Dealu a počtu pohlaví. Ale to už je dnešní národovecký standard, bez toho skoro nejde nikam kandidovat.
Sjednotí se někdy?
Národovecké strany a hnutí mají společné nejen hlavní myšlenky a body programů, ale také silné osobnosti v čele. Můžeme si o nich myslet, co chceme. Ale Tomio Okamura, Kateřina Konečná, Jindřich Rajchl a nyní Filip Turek za Přísahu a Motoristy sobě prostě budí emoce. Pozitivní i negativní.
Kdyby vzájemně dokázali potlačit svá ega, tak by reálně hrozilo, že v Česku může vzniknout silné národovecké hnutí se ziskem minimálně 15 až 20 procent ve volbách. Nyní se ale radši pobijí mezi sebou o to, kdo je větší kritik Fialy a zelené politiky EU.
