Na festivalu United Islands of Prague jsme mluvili mimo jiné i s holandskou novinářkou a spisovatelkou Caroline de Gruyterovou. Do Prahy přijela představit svoji novou knihu, která nese název Lepší už to nebude, cesta po evropské unii a habsburské říši.
Na svém kontě už ale má třeba i monografii Habsburská říše, inspirace pro Evropu a jak historii, tak Evropě se věnuje ve svých článcích i knihách dlouhodobě. Zeptali jsme se jí mimo jiné na to, v čem může být Habsburská říše inspirací pro Evropskou unii. A jak vidí Caroline de Gruyterová situaci v Evropě před červnovými volbami?
Napsala jste knihu Habsburská říše, inspirace pro Evropu. V čem může být habsburská říše ještě dnes inspirací pro Evropu?
Evropa toho už dělá dost podobně. Pracuje vlastně tak, jak pracovala habsburská říše. Víte, v Evropě máme mnoho národů a náboženství, jazykových skupin, a ty se na mnoha věcech ne vždycky shodnou. Pokud nechceme válku, a právě to je cílem Evropské unie a hlavně v samém závěru to byl i cíl habsburské říše, tak musíme spolupracovat.
Musíme naslouchat každému. Každý sem totiž přilétá z jiného směru. Musíme umět pracovat na kompromisech. A v tomto smyslu se domnívám, že Evropská unie je jakýmsi moderním pokračováním téhož, co byla habsburská říše.
Mají tedy třeba dnešní Češi ještě něco s Habsburky společného?
Víte, vy Češi si často stěžujete. Nedostali jsme to, nedostali jsme tamto.... Holanďané v mé zemi, ti si také pořád stěžují. No a Habsburkové, ti si rovněž vždycky stěžovali. Hlavně na to, že se něco děje špatně, že jsou nešťastní a tak dále.
Ale habsburská říše tím, že to "masírovala" a hledala kompromisy a zároveň některé problémy ignorovala, existovala šest století. Možná, že my budeme moct existovat také tak dlouho.
My si ale teď po Evropě docela často a dobrovolně volíme extrémisty. Jak byste vlastně aktuálně popsala politickou situaci v Nizozemsku po posledních volbách, v nichž vyhrál nacionalistický populiusta Geert Wilders?
Ona ta situace je velmi matoucí. Podobně jako vy v Česku máme spoustu malých stran a najednou skončí krajně pravicová strana jako ta největší.
Ty volby byly už v listopadu minulého roku, Wildersova strana tvrdí, že lidé svými hlasy promluvili. Je to pravda, ta strana získala 25 procent, je to po volbách největší strana a teď máme velký problém bez ní sestavit novou vládu. (Holandsko po více než půlroce od voleb stále nemá nový kabinet, pozn. red.)
Ta volba populistických stran je možná i důsledkem pomalého a svým způsobem měkkého rozhodování Evropské unie, především, co se týče zahraniční politiky. Měla by být Unie politicky sebevědomější?
Ano, ale já si myslím, že dneska má už větší suverenitu než dřív. Je to velmi potřebné. Bohužel i Spojené státy, které Evropě poskytovaly hospodářskou ochranu i obranu, se za éry prezidenta Trumpa začaly víc soustředit na Asii. A děje se to i za prezidenta Bidena.
USA i Asie nám tedy ekonomickým způsobem konkurují a je to dost dravá konkurence. Takže si myslím, že se musíme postavit na vlastní nohy, ať se nám to líbí nebo ne. Pouze v případě, že to uděláme, tak budeme schopni zůstat v tomhle světě vzpřímení a na špici.
To ale od politiků před volbami moc neslyšíme. Jaká témata v kampani z vašeho pohledu dominují?
Naposledy bylo největším tématem klima. Tentokrát je největším tématem bezpečnost, protože máme spoustu bezpečnostních hrozeb, které přicházejí z venku. A nechci je vyjmenovávat, protože všichni víme, o co jde. Pokud je bezpečnost největším problémem, mluvíme o obraně, mluvíme o tom, jak ochránit Evropu, hranice a další věci.
A ano, pro mnoho lidí je to zajímavé. Najednou se ten technický, byrokratický Brusel stává srozumitelnějším i pro mladé lidi. I proto se po Evropě také chystá volit mnohem více lidí než minule. A je to samozřejmě téma i pro populisty. Najednou už nechtějí vystoupit z Evropské unie, chtějí víc bezpečí.
Ať je to Viktor Orbán v Maďarsku nebo Geert Wilders v naší zemi, všichni teď chtějí zůstat a měnit Evropu zevnitř. Jenže si k tomu pomáhají svými emocemi, strašením, urážkami a podle mého názoru to přehánějí. Já ale na druhou stranu tvrdím, že to evropské politice dává nějaký život, víte, že přichází nějaké drama, které politika potřebuje. A myslím si, že to je také důvod, proč spousta mladých lidí najednou v mnoha zemích vstane a chce jít začátkem června volit. A to je určitě dobrá věc.
