Komu je nyní ve Velké Británii 17 a méně let, ten si už nikdy v životě legálně nekoupí klasické ani elektronické cigarety. V dubnu o tom rozhodla tamní vláda, která schválila doživotní zákaz prodeje tabákových výrobků osobám narozeným po 1. lednu 2009. Tím chce vytvořit vůbec první „nekuřáckou generaci“.

Podle dnes již bývalého ministra zdravotnictví Wese Streetinga nová legislativa představuje „zlomový okamžik pro zdraví národa“, kterým vláda ukončuje cyklus závislosti na tabáku pro budoucí generace. Je tento krok skutečně krokem ke zdravější společnosti, nebo se jedná o pouhý výkřik?

Data mluví jasně

Pokud se na schválenou novinku podíváme čistě ze zdravotního hlediska, jeví se její přijetí jako logický krok. Podle údajů britské Národní zdravotní služby (NHS) je v zemi v souvislosti s kouřením každoročně hospitalizováno okolo 400 tisíc osob, v průměru kolem 64 tisíc Britů pak na následky tohoto zlozvyku každoročně umírá.

Cigarety jsou tak jednou z nejčastějších příčin úmrtí v zemi. Veřejné výdaje na léčbu následků kouření přitom státní rozpočet vyjdou za rok v přepočtu až na 800 miliard korun.

Produktivita vázne

Výzkumníci z univerzity v Nottinghamu před časem dospěli k závěru, že užívání cigaret také významně snižuje produktivitu práce. Nejde přitom jen o pouhé „pauzy na cígo“.

Kuřáci mají podle vědců až o 33 procent vyšší míru absence na pracovišti a v průměru chybí o 2,7 dne za rok v práci více než nekuřáci. Náklady na jejich absenci pak vyjdou zaměstnavatele v přepočtu bezmála na 40 miliard korun ročně.

Zkušenosti nejsou

Zatím je však otázkou, jak bude generační zákaz v praxi skutečně fungovat. Na celém světě mají s takovým zákonem prozatím zkušenost pouze Maledivy, kde podobné pravidlo vstoupilo v platnost v loňském roce.

Tamní vláda šla proti potenciálním kuřákům ještě tvrději, když současným mladým lidem zatrhla nejen nákup cigaret, ale i jejich kouření. O podobný krok se podle deníku The Guardian pokoušel před časem také Nový Zéland, který však po nástupu nové konzervativní vlády v roce 2023 od plánů ustoupil.

Generační bizár

Je nutné zmínit, že britskou vládou schválený zákaz vytváří zásadní generační rozpor. Vláda bude vůbec poprvé zakazovat prodej návykových látek dospělým, pokud tedy samozřejmě nemluvíme o tvrdých drogách.

V budoucnu navíc vznikne velmi absurdní situace, kdy člověk, který přišel na svět ještě na Silvestra roku 2008, bude moct kouřit dle libosti, zatímco jiný člověk, který se narodí o pár hodin později už v roce 2009, si už nikdy cigarety nekoupí. Oba přitom budou platit stejné daně, z nichž se léčba následků kouření běžné hradí.

A co jiné drogy?

Je také otázkou, proč si kabinet premiéra Keira Starmera vybral zrovna cigarety. Pokud stát zakazuje prodej tabáku kvůli zdravotním dopadům, proč se nezaměří také na alkohol, jehož negativní důsledky pro společnost jsou taktéž katastrofální?

A co rizika spojená s ultrazpracovanými potravinami, u nichž člověk často ani neví, co za chemické výtvory zrovna pojídá? Stát navíc svým krokem nezruší poptávku po cigaretách, podle kritiků tím spíš riskuje vznik černého trhu.

Konzervativci nesouhlasí

Zastánci klasického britského konzervatismu zákon už v minulosti odmítli s tímodmítli s tím, že stát nemá chránit občany před jejich vlastním chováním a že dospělý člověk má právo i na špatná rozhodnutí.

Problém však je, že většina kuřáků začíná se svým zlozvykem už před dovršením dospělosti, o jejich racionálním a promyšleném rozhodování tak můžeme spíš polemizovat. Otázka také je, jestli není pro stát lepší variantou motivovat kuřáky, aby se svým zlozvykem sekli.

Řešení se nabízí

Pokud stát argumentuje obrovskými finančními dopady kouření na veřejné zdravotnictví, logičtější než generační zákaz by mohlo být třeba zavedení výrazně vyšších odvodů na zdravotní pojištění pro lidi, kteří kouří, a zatěžují tak zdravotnický systém.

Ti by tak nesli větší část nákladů, které jejich rozhodnutí vytváří pro celou společnost. A proč takový systém rovnou neotestovat v zemi, která má s kouřením dlouhodobý problém? Co třeba Česko?