Mladí Češi už necestují do ciziny jen za sluncem a památkami. Stále častěji balí kufry kvůli práci a možnosti něco si konečně našetřit. Za penězi míří hlavně do Norska, Švýcarska nebo na Island, kde berou sezónní brigády v kuchyních a hotelech.
I když jsou to většinou velmi náročné a podle místních poměrů často i mizerně placené práce, z českého pohledu jde o nadstandard. Mladí lidé s titulem, kteří by doma pracovali za průměrné mzdy, tak raději v cizině smaží kuřata a uklízejí pokoje, čímž si vydělají klidně i dvojnásobek.
Většina námi oslovených se shoduje na tom, že doma se z průměrného platu prostě ušetřit nedá, a tak raději dřou s výhledem na fjordy místo složenek.
Tvrdá zahraniční realita
Jakmile se přiblíží léto, sociální sítě zaplaví příspěvky mladých Čechů toužících sbalit kufry a vyrazit za prací do ciziny. Nejvíc je to alespoň podle příspěvků na sítích, kde se o brigádách komunikuje, táhne do Norska, na Island či do Švýcarska.
Jenže z představy z pohádkového léta v zahraničí v obklopení krásné přírody se často stává tak trochu noční můra. Na zahraniční pracovníky čekají nekonečné směny a minimální mzdy.
Jsme levná pracovní síla
My jsme se ptali několika členů instagramové skupiny Za hranice práce, proč se i přesto rozhodli vyrazit pracovat do zahraničí. Třiadvacetiletá Eliška z Olomouce, absolventka humanitních studií na Karlově univerzitě, každé léto pracuje v zahraničí a zbytek roku cestuje.
Minulý rok byla ve Švýcarsku. Letos zamířila do Norska. „Vím, že nás tam považují za levnou pracovní sílu z východu a často nás zneužívají, protože neznáme místní zákony a pravidla. Přesto mi to stojí za to,“ přiznala Eliška.
Dřina a lákavé výdělky
Na Islandu, ve Švýcarsku i Norsku je běžné najímat sezónní pracovníky, kteří často pracují za minimální mzdu. „Letos jsem vyjela do Osla prodávat jídlo na stáncích. Je to fyzicky náročné, ale měsíčně si vydělám 65 tisíc čistého. Navíc mi platí ubytování a jídlo v práci mám zadarmo. Z pohledu místních je to sice málo, ale doma bych takové peníze nikdy nevydělala. Chci si totiž něco našetřit a zároveň poznat svět,“ vysvětlila Eliška pro Bold News.
Na stejných stáncích jako Eliška pracuje i dvaadvacetiletý technik Jakub z Tábora. Do zahraničí se vydal hlavně kvůli financím, protože jeho rodné město nemá příliš rozvinutý pracovní trh a on neměl kam dál růst.
„Smažit kuřata za nízkou norskou mzdu sice nebyl nikdy můj sen, ale i tak si vydělám dvakrát víc než doma. A to nejhorší je, že i s jejich minimální mzdou se mi tady žije lépe než v Česku s průměrným platem,“ řekl nám Jakub.
Úklid s titulem
Podobnou zkušenost má i dvacetiletá absolventka FSV UK Tereza z Brna, která se svým přítelem pracuje na Islandu jako uklízečka. „Do zahraničí jsme vyrazili hlavně kvůli financím. Pokud chce člověk v budoucnu žít pohodlně a mít vlastní bydlení, musí si na to nějak vydělat. V Česku to ale běžný člověk s průměrnou mzdou prostě nezvládne. A krásná příroda a možnost cestovat jsou pro nás jen příjemným bonusem,“ svěřila se Tereza pro Bold News.
I ostatní oslovení přiznávají, že hlavním důvodem, proč vyrazili pracovat do zahraničí, jsou finance. Cítí, že v Česku stále rostou ceny a sen o vlastním bydlení se jim vzdaluje. Mnozí proto přijímají zaměstnání, která by doma pravděpodobně nikdy nebrali.
Často jde o manuální či pomocné práce. Přitom polovina z nich má vysokoškolské vzdělání. Přesto raději volí práci jako pomocníci nebo uklízeči v cizině, protože jim to nabízí reálnou šanci si něco našetřit a zabezpečit svou budoucnost.
